Lidé pracující na dálku a jejich právo odpojit se: regulace práce na dálku v EU

Před koronavirovou pandemií nebyla práce na dálku nic neznámého. Platila však za výjimku z nepsaného pravidla, že práce by měla být vykonávána výhradně v prostředí, které poskytuje a reguluje zaměstnavatel, a to v předem dohodnuté pracovní době, po jejímž uplynutí mohl zaměstnanec většinou „vypnout“ a věnovat se jiným aspektům svého života a dalším povinnostem.

Rozmach práce na dálku v roce 2020 pomohl firmám udržet se nad vodou a pracovníkům udržet si práci a přečkat bouřlivou dobu poznamenanou pandemií. To lze sice vnímat pozitivně, ale práce na dálku vedla také k rozostření hranic mezi pracovním a soukromým životem, protože digitální zařízení umožnila kontaktování zaměstnanců mimo smluvní pracovní dobu, zasahování do jejich volného času a ohrožení jejich fyzické a duševní pohody.

Zkoumání způsobených škod

Z údajů z telefonického průzkumu pracovních podmínek v Evropě za rok 2021 vyplynulo, že lidé pracující na dálku často stráví další – a neplacené – hodiny prací přesčas jen proto, že digitální nástroje velmi ztěžují stanovení hranic mezi prací a osobním životem.

Kromě toho podle průzkumu nadace Eurofound týkajícího se zaměstnanců a personalistů 45 % dotazovaných uvedlo, že jejich zaměstnavatel má zavedenou politiku týkající se „práva odpojit se“, avšak téměř 80 % jich uvedlo, že se na ně někdo pravidelně obrací kvůli práci mimo pracovní dobu.

Zavádění politik práce na dálku

Na základě uvědomění si souvisejících důsledků začala EU zavádět příslušné regulační rámce. Ustanovení týkající se práce na dálku, například omezení pracovní doby a regulace doby odpočinku pracovníků, jsou obsažena v různých směrnicích EU, zejména ve směrnici o pracovní době (směrnice 2003/88/ES).

Kromě toho začaly členské státy EU řešit otázky práce na dálku na úrovni jednotlivých zemí. Zpráva agentury EU-OSHA s názvem Úprava podmínek práce na dálku v Evropě po odeznění pandemie COVID-19 z roku 2021 rozlišuje dvě skupiny zemí: země, které přijaly zvláštní právní předpisy o využívání práce na dálku, a země, které tak neučinily (nebo se otázkou práce na dálku zabývaly v jiných právních předpisech/kontextech).

Od roku 2020 byly přijaty nové právní předpisy týkající se konkrétně práva odpojit se, a to v Belgii, Chorvatsku, Irsku, Portugalsku, Řecku, na Slovensku a ve Španělsku. Jednalo se o přímou reakci na potřebu zlepšit bezpečnost a ochranu zdraví při práci u všech pracovníků (pracujících na dálku i na pracovišti) používajících digitální nástroje pro práci, a sice prostřednictvím zabránění riziku jejich trvalého připojení.

Vhodné uplatňování práva odpojit se

Obecně lze říci, že politiky týkající se „práva odpojit se“ zavedené v jednotlivých členských státech a podnicích měly pozitivní dopad na zdraví a pohodu zaměstnanců – v těchto zemích uvádí spokojenost s prací více pracovníků než v zemích, kde takové politiky neexistují. K dosažení trvalé změny však musí být příslušné právní předpisy doprovázeny zvyšováním povědomí pracovníků o negativních dopadech „trvalého připojení“ a na úrovni podniků musí být přijata další opatření přizpůsobená jejich pracovnímu prostředí.

Více informací o úpravě podmínek práce na dálku v Evropě po odeznění pandemie COVID-19 naleznete v aktualizované zprávěagentury EU-OSHA z roku 2023.

Související odkazy:

Nalezení optimální rovnováhy mezi pracovním a osobním životem

Práce na dálku: příručka pro nové zaměstnance

Jak podporovat správnou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem zaměstnanců po pandemii covidu-19

Další informace:

Evropské dny pracovních příležitostí

Najděte si svého poradce EURES

Životní a pracovní podmínky v zemích sítě EURES

Databáze pracovních míst na portálu EURES

Služby sítě EURES pro zaměstnavatele

Kalendář akcí EURES

Připravované on-line akce

EURES na Facebooku

EURES na X

EURES na LinkedIn

EURES na Instagramu