Životní a pracovní podmínky: Česko

Provádění

Stáže jsou založené na smlouvě o výkonu stáže, která stanoví minimální standardy pro vzdělávací obsah. Zatím neexistují zvláštní právní předpisy upravující stáže, ale připravují se.

Životní a pracovní podmínky

/

Kde pracovní příležitosti nalézt

Uchazeči mohou hledat informace na internetových stránkách https://www.mladiinfo.cz/odkazy/tipy-staze/ nebo přes internetové vyhledávače. 

Financování a podpora

/

Životní a pracovní podmínky

Školský zákon však stanoví právo žáka/studenta na odměnu za produktivní činnost, která přináší příjem subjektu, na jehož pracovišti odborná praxe probíhá. Minimální výše měsíční odměny je 30 % minimální mzdy.

Většina krajských úřadů poskytuje stipendia nebo jiné výhody pro žáky. Cílem je přilákat uchazeče nebo motivovat studenty k tomu, aby v programu zůstali a dokončili jej. Obvyklými předpoklady pro získání stipendia jsou pravidelná školní docházka, vynikající studijní výsledky a dobré chování. Stipendijní programy se mohou v jednotlivých krajích mírně lišit. Student může většinou získat částku v celkové výši zhruba 1 000 EUR za 3 roky studia (měsíční výše závisí na konkrétním ročníku studia).

Kde pracovní příležitosti nalézt

Za nalezení a zajištění praktického vyučování nebo odborné praxe odpovídá ředitel školy. Ředitel zpravidla kontaktuje zástupce podniků v příslušných krajích za účelem navázání spolupráce a zajištění odpovědného a spolehlivého partnera pro školu.

Financování a podpora

Odbory školství krajských úřadů.

Při stěhování do České republiky je nejčastějším způsobem hledání ubytování internet – nejpoužívanější portály jsou Sreality.cz, Bezrealitky.cz, nebo Reality.iDNES.cz. Dále můžete využít realitní kanceláře (za poplatek), případně sledovat nabídky v denním tisku nebo v místních skupinách na sociálních sítích.

Dostupnost ubytování závisí na lokalitě – v Praze a Brně je poptávka velmi vysoká, takže nalezení bytu může být složitější a dražší. V menších městech a na venkově je nabídka širší a ceny nižší. Průměrná cena pronájmu bytu 1+kk v Praze je kolem 18–22 tisíc Kč/měsíc, zatímco v jiných regionech (např. Ostrava, Ústí nad Labem) může být poloviční.

Pro první ubytování většina lidí volí nájemní bydlení, které bývá flexibilní. Standardní je kauce ve výši jednoho až tří nájmů předem. Při koupi nemovitosti je potřeba počítat s vyššími náklady, právní kontrolou a déle trvajícím procesem.

Na co si dát pozor: Ověřte si vlastníka nemovitosti (např. přes katastr nemovitostí), dávejte pozor na podvodné inzeráty, nikdy neposílejte peníze předem bez smlouvy. U starších bytů si zjistěte stav instalací a výši měsíčních poplatků.

Odkazy:

V České republice lze školy vyhledat několika způsoby. Např. přes oficiální weby měst a obcí, kde bývá seznam místních mateřských, základních a středních škol. V případě mateřských a základních škol záleží na tzv. spádové oblasti – každé dítě má nárok na přijetí do školy podle místa bydliště. Střední školy se hledají podle zaměření, např. na webu Infoabsolvent.cz nebo atlasskolstvi.cz. Vysoké školy a univerzity mají vlastní webové portály s informacemi o studijních programech, podmínkách přijetí a termínech – přehled lze najít na vysokeskoly.cz. Pomoci může i přímý kontakt s městským úřadem nebo krajským úřadem školství.

Odkazy:

Uplatňování zásady volného pohybu osob, která je jedním ze základních kamenů evropské integrace, znamenalo zavedení řady praktických pravidel, která mají zajistit, aby občané mohli volně a snadno cestovat do kteréhokoli členského státu Evropské unie. Cestování autem po EU je nyní mnohem jednodušší. Evropská komise stanovila řadu společných nařízení upravujících vzájemné uznávání řidičských průkazů, platnost pojištění vozidel a možnost registrace vozidla v hostitelské zemi.

Váš řidičský průkaz v EU

EU zavedla harmonizovaný model řidičského průkazu a další minimální požadavky na jeho získání. To by mělo přispět k tomu, aby se nebezpeční řidiči nedostali na evropské silnice – ať už skládají řidičské zkoušky kdekoli.

Od 19. ledna 2013 mají všechny řidičské průkazy vydávané v zemích EU stejný vzhled. Jsou vytištěny na plastové kartě, která má velikost a tvar kreditní karty.

Byla zavedena harmonizovaná správní doba platnosti řidičského průkazu, která se u motocyklů a osobních automobilů pohybuje mezi 10 a 15 lety. Úřady tak budou moci řidičské průkazy pravidelně aktualizovat a přidávat do nich nové bezpečnostní prvky, které ztíží jejich padělání nebo pozměňování, takže řidiči bez oprávnění nebo řidiči se zákazem řízení budou mít větší problém oklamat úřady ve své zemi i jinde v EU.

Nový evropský řidičský průkaz také chrání zranitelné účastníky silničního provozu zavedením postupného přístupu u motocyklů a dalších jednostopých vozidel. Systém „postupného přístupu“ znamená, že řidiči budou potřebovat zkušenosti s méně výkonným motocyklem, než budou moci přejít na větší stroje. Samostatnou kategorii, označenou AM, budou tvořit mopedy.

O řidičský průkaz musíte požádat v zemi, kde se obvykle nebo pravidelně zdržujete. Obecně platí, že se jedná o zemi, ve které žijete alespoň 185 dní v kalendářním roce z důvodu osobních nebo pracovních vazeb.

Pokud máte osobní či pracovní vazby ve dvou nebo více zemích EU, je místem vašeho obvyklého bydliště místo, kde máte osobní vazby, pokud se tam pravidelně vracíte. Poslední podmínku nemusíte splňovat, pokud žijete v zemi EU za účelem plnění pracovního úkolu na dobu určitou.

Pokud se přestěhujete do jiné země EU kvůli vysoké škole, vaše obvyklé bydliště se nemění. O řidičský průkaz však můžete požádat v hostitelské zemi, pokud prokážete, že v ní již studujete alespoň 6 měsíců.

Registrace vozidla v hostitelské zemi

Pokud se natrvalo přestěhujete do jiné země EU a vezmete si s sebou vozidlo, měli byste ho v nové zemi zaregistrovat a platit zde daně v oblasti osobních vozidel.

Neexistují žádná společná pravidla EU pro registraci vozidel a související daně. Některé země mají pravidla pro osvobození od daně při registraci vozidla, pokud se s vozem trvale stěhujete z jedné země do druhé.

Chcete-li využít osvobození od daně, musíte si ověřit lhůty a podmínky platné v zemi, do které se chcete přestěhovat.

Přesná pravidla a lhůty si ověřte u vnitrostátních orgánů: https://europa.eu/youreurope/citizens/vehicles/registration/registration-abroad/index_cs.htm.

Pojištění vozidel

Občané EU si mohou vozidlo pojistit v kterékoli zemi EU, pokud má vybraná pojišťovna licenci hostitelského vnitrostátního orgánu k vydávání příslušných pojistných smluv. Společnost se sídlem v jiném členském státě je oprávněna prodat pojistku povinného ručení pouze za splnění určitých podmínek. Pojištění platí v celé Unii bez ohledu na to, kde došlo k nehodě.

Daňový systém

Daň z přidané hodnoty (DPH) z motorových vozidel se obvykle platí v zemi, kde byl vůz zakoupen, ačkoli za určitých podmínek se DPH platí v cílové zemi.

Více informací o pravidlech, která platí v případě, že je vozidlo pořízeno v jednom členském státě EU a je určeno k registraci v jiném členském státě EU, naleznete na tomto odkazu https://europa.eu/youreurope/citizens/vehicles/registration/taxes-abroad/index_cs.htm.

Pro občany EU je registrace při pobytu delším než 30 dnů dobrovolná a mohou si požádat o vystavení potvrzení o přechodném pobytu po době delší než tři měsíce. 

Po příjezdu do ČR se občané zemí mimo EU musí do 3 pracovních dnů registrovat na cizinecké policii (pokud to neudělá ubytovatel). Pro žádost o dlouhodobý pobyt jsou potřeba: platný cestovní doklad, fotografie, doklad o účelu pobytu (např. práce, studium), doklad o zajištění ubytování a financí.

Cizinci mimo EU, kteří plánují pobyt v České republice delší než 90 dnů, musí žádat o dlouhodobý pobyt nebo vízum k pobytu nad 90 dnů. Žádosti se podávají buď na zastupitelském úřadě ČR v zahraničí, nebo – v některých případech – přímo na území ČR na pobočkách Ministerstva vnitra – Odbor azylové a migrační politiky (OAMP).

Význam transparentnosti a vzájemného uznávání diplomů jako zásadního doplňku volného pohybu pracovníků

Možnost uznání kvalifikace a pracovních kompetencí může při rozhodování o nástupu do zaměstnání v jiné zemi EU hrát zásadní roli. Je proto nutné vytvořit evropský systém, který zaručí vzájemné uznávání odborných kompetencí v různých členských státech. Pouze takový systém zajistí, že se neuznávání odborných kvalifikací nestane překážkou volného pohybu pracovníků v rámci EU.

Hlavní zásady uznávání odborných kvalifikací v EU

Základní zásadou je, že každý občan EU by měl mít možnost svobodně vykonávat své povolání v kterémkoli členském státě. Praktickému uplatňování této zásady bohužel často brání vnitrostátní požadavky na přístup k určitým profesím v hostitelské zemi.

Za účelem překonání těchto rozdílů zavedla EU systém uznávání odborných kvalifikací. V rámci tohoto systému se rozlišuje mezi regulovanými povoláními (povoláními, pro jejichž výkon je ze zákona vyžadována určitá kvalifikace) a povoláními, která nejsou v hostitelském členském státě právně regulována.

Kroky k transparentnosti kvalifikací v Evropě

Evropská unie podnikla důležité kroky k dosažení transparentnosti kvalifikací v Evropě:

• Zvýšená spolupráce v oblasti odborného vzdělávání a přípravy se záměrem spojit všechny nástroje pro transparentnost osvědčení a diplomů do jediného, uživatelsky přívětivého nástroje. Patří sem například životopis Europass nebo školení Europass.
• Rozvoj konkrétních opatření v oblasti uznávání a kvality odborného vzdělávání a přípravy.

Překonání rozdílů v systémech vzdělávání a odborné přípravy po celé EU

Mezi systémy vzdělávání a odborné přípravy v členských státech EU stále existují značné rozdíly. Poslední rozšíření EU o země s různými vzdělávacími tradicemi tuto různorodost ještě zvýšilo. Z toho vyplývá potřeba stanovit společná pravidla, která zaručí uznávání kompetencí.

K překonání této různorodosti vnitrostátních kvalifikačních standardů, vzdělávacích metod a vzdělávacích struktur navrhla Evropská komise řadu nástrojů, jejichž cílem je zajistit lepší transparentnost a uznávání kvalifikací pro akademické i profesní účely.

1. Evropský rámec kvalifikací

Evropský rámec kvalifikací je klíčovou prioritou Evropské komise v procesu uznávání odborných kompetencí. Hlavním cílem rámce je vytvořit vazby mezi různými vnitrostátními systémy kvalifikací a zaručit hladký přenos a uznávání diplomů.

2. Síť národních informačních středisek pro akademické uznávání (síť NARIC)

Síť národních informačních středisek pro akademické uznávání byla založena v roce 1984 z podnětu Evropské komise. Střediska sítě NARIC poskytují poradenství ohledně akademického uznávání studijních pobytů v zahraničí. Tato střediska, která se nacházejí ve všech členských státech EU i v zemích Evropského hospodářského prostoru, hrají zásadní roli v procesu uznávání kvalifikací v EU.

3. Evropský kreditní systém pro vysokoškolské vzdělávání (ECTS)

Cílem Evropského kreditního systému pro vysokoškolské vzdělávání je usnadnit uznávání doby studia v zahraničí. Systém byl zaveden v roce 1989 a funguje tak, že popisuje vzdělávací program a přiřazuje jeho složkám kredity. Je klíčovým doplňkem vysoce uznávaného programu mobility studentů Erasmus.

4. Europass

Europass je nástrojem pro zajištění transparentnosti odborných dovedností. Skládá se z pěti standardizovaných dokumentů:

• životopisu,
• funkce pro sestavování průvodních dopisů,
• dodatku k osvědčení,
• dodatku k diplomu a
• dokumentu „Europass mobilita“.

Díky systému Europass jsou dovednosti a kvalifikace v různých částech Evropy jasně a snadno srozumitelné. Ve všech zemích Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru byla zřízena národní centra Europassu, která jsou hlavními kontaktními místy pro zájemce o informace o systému Europass.

Druhy pracovního poměru v České republice

Minimální věk pro výkon pracovní činnosti je v České republice obecně stanoven na 15 let, přičemž mladistvý může začít pracovat až po dokončení povinné školní docházky. V některých specifických odvětvích, jako je umělecká činnost nebo lehké sezónní práce, mohou pracovat i děti mladší 15 let, avšak pouze s povolením a za přísně regulovaných podmínek.

Nejčastějším typem pracovního vztahu v ČR je pracovní poměr na dobu neurčitou, který poskytuje zaměstnancům větší jistotu a ochranu. Přesto je běžná i práce na dobu určitou, zejména u sezónních prací, brigád či projektového zaměstnání. Práce na částečný úvazek je častá především u studentů, rodičů na mateřské či starších osob. Velmi rozšířené jsou také dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – dohoda o provedení práce (DPP) a dohoda o pracovní činnosti (DPČ), které se často využívají u brigád nebo přivýdělků.

Mezi další druhy pracovních poměrů patří:

Práce na částečný úvazek – méně hodin týdně než plný úvazek, vhodná pro osoby pečující o děti nebo studující.

Pracovní poměr na dobu určitou – často využívaný u sezónních činností nebo zástupů za nepřítomné zaměstnance.

Home office – čím dál častější především v oblasti IT a administrativy. 

OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) – podnikatelé pracující na vlastní účet, často ve službách, řemeslech či jako freelanceři.

Zahraniční pracovníci by měli věnovat pozornost omezením v počtu hodin u dohod (DPP – max. 300 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele) a také povinnostem spojeným s registrací, zdravotním pojištěním a daňovými odvody, zejména v případě práce na živnost.

Odkazy:

V České republice je podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) povinné uzavřít pracovní smlouvu písemně. Pokud by byla uzavřena pouze ústně, je sice právně platná, ale zaměstnavatel porušuje zákon a vystavuje se riziku problémů při dokazování podmínek pracovního vztahu. Zaměstnanec má právo trvat na písemné podobě.

Povinné údaje v pracovní smlouvě:

Podle § 34 zákoníku práce musí pracovní smlouva obsahovat minimálně tyto tři základní náležitosti:

1.Druh práce, kterou bude zaměstnanec vykonávat,

2.Místo výkonu práce (může být i více míst),

3.Den nástupu do práce.

Bez těchto údajů není pracovní smlouva platná. Kromě toho smlouva často obsahuje i další ujednání (např. mzdu, pracovní dobu, zkušební dobu, benefity apod.), ale ty už zákon výslovně nevyžaduje jako povinné.

Změna pracovní smlouvy:

Jakákoli změna pracovní smlouvy (např. změna druhu práce, místa výkonu nebo pracovní doby) musí být provedena písemně a se souhlasem obou stran. Zaměstnavatel nemůže jednostranně změnit podstatné náležitosti smlouvy bez dohody se zaměstnancem.

Ukončení pracovního poměru:

Zákon rozeznává několik způsobů ukončení pracovního poměru:

Dohoda o ukončení – zaměstnanec i zaměstnavatel se mohou kdykoliv dohodnout na ukončení pracovního poměru k určitému dni.

Výpověď – může podat zaměstnanec i zaměstnavatel. Zaměstnanec může bez důvodu, zaměstnavatel jen ze zákonem stanovených důvodů. Výpovědní doba je zpravidla dvouměsíční a začíná běžet od prvního dne následujícího měsíce.

Okamžité zrušení – možné jen ve výjimečných případech (např. nevyplacení mzdy, závažné porušení povinností).

Zrušení ve zkušební době – bez udání důvodu

Uplynutím doby určité – pracovní poměr automaticky končí, pokud nebyl prodloužen.

Všechny způsoby ukončení musí být písemné a druhá strana musí obdržet jedno vyhotovení.

Odkazy:

1. Osoby se zdravotním postižením (OZP)

Patří sem osoby s částečnou nebo plnou ztrátou pracovní schopnosti.

Zaměstnavatelé mají povinnost zaměstnávat OZP – minimálně 4 % ze všech zaměstnanců (pokud zaměstnávají více než 25 osob).

Pokud tuto kvótu nesplní, musí buď: odebrat výrobky nebo služby od chráněných dílen, nebo odvést poplatek státu.

Pomoc poskytují i neziskové organizace jako Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (AZZP) nebo NFOZP (Nadační fond pro podporu zaměstnávání OZP).

2.Těhotné ženy a matky

Těhotné ženy, kojící matky a matky do konce devátého měsíce po porodu nesmějí být přiděleny k práci, která by mohla ohrozit jejich zdraví, např. práce v noci, s chemikáliemi nebo v extrémních teplotách.

Mají zákonný nárok na převedení na jinou vhodnou práci, pokud stávající práce není pro ně bezpečná.

Během těhotenství a rodičovské dovolené je zakázáno této osobě dát výpověď (s výjimkou zániku zaměstnavatele nebo hrubého porušení povinností).

3. Mladiství (osoby mladší 18 let)

Mladiství nesmějí vykonávat práci přesčas ani práci v noci (od 22:00 do 6:00), výjimky platí pouze u umělecké nebo sportovní činnosti.

Nesmějí být zaměstnáni při práci, která je fyzicky nebo psychicky nepřiměřená nebo škodlivá jejich vývoji (např. těžká fyzická práce, práce s chemikáliemi).

Odkazy:

Pro občany EU je začátek podnikání v ČR snadný, díky volnému pohybu pracovníků. Hlavními kroky jsou registrace na živnostenském úřadu, registrace u finančního úřadu a pojištění, přičemž procesy a podmínky jsou podobné těm, které platí pro české občany. V případě vázaných živností mohou být potřeba doklady o odborné kvalifikaci, ale obecně není nutné žádné speciální povolení k podnikání.

Registrace živnosti:

Občan EU se musí registrovat na živnostenském úřadu v místě svého podnikání. K tomu je potřeba vyplnit formulář, doložit platný občanský průkaz nebo pas a případně doklady o odborné kvalifikaci (u vázaných živností). Živnost lze zaregistrovat online na portálu Živnostenského rejstříku nebo osobně na místním živnostenském úřadu.

Registrace u finančního úřadu:

Po registraci živnosti je nutné se registrovat u finančního úřadu kvůli dani z příjmu. Tuto registraci lze provést online na Moje daně.

Zdravotní a sociální pojištění:

Občan EU musí být registrován u zdravotní pojišťovny a platit sociální a zdravotní pojištění. To lze provést po registraci živnosti.

Sociální pojištění je nutné u České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).

Odkazy:

Minimální mzda je nejnižší možná mzda, kterou může zaměstnavatel legálně vyplatit zaměstnanci za plný pracovní úvazek. V České republice je její výše stanovena vládou a obvykle se upravuje jednou ročně. Je zakotvena v zákoníku práce a její dodržování je povinné pro všechny zaměstnavatele.

Od 1. ledna 2025 do 31. prosince 2025 činí minimální mzda pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 20 800Kč měsíčně (pro plný pracovní úvazek), nebo 124,40 Kč za hodinu. Tato částka se může lišit podle typu pracovní činnosti nebo kolektivní smlouvy.

Daně a pojistné na sociální zabezpečení v roce 2025

Povinné odvody zaměstnanců

Sociální pojištění – 6,5 % z hrubé mzdy

Zdravotní pojištění – 4,5 % z hrubé mzdy

Daň z příjmu fyzických osob – 15 % z hrubé mzdy

Pojistné zaměstnanci strhává zaměstnavatel ze mzdy.

Veškeré odvody provádí zaměstnavatel jménem zaměstnance, tzn. že zaměstnanec obdrží čistou mzdu již po odečtení těchto částek.

Výplatní páska

Vydávání výplatní pásky je povinné. Výplatní páska slouží k informování zaměstnance o složkách mzdy a odvodech. Musí obsahovat:

• Hrubou mzdu
• Srážky na daně a pojistné (sociální, zdravotní)
• Čistou mzdu
• Případné příplatky, bonusy či srážky (např. exekuce)
• Odpracované hodiny a dovolenou

Pokud zaměstnavatel výplatní pásku neposkytuje, porušuje tím zákon.

Frekvence a způsob výplaty

Výplata mzdy probíhá obvykle jednou měsíčně pozadu, tzn. za duben je mzda vyplacena v květnu.

Nejčastěji převodem na bankovní účet

Výplata v hotovosti je možná, ale méně běžná

Poštovní poukázkou se vyplácí pouze výjimečně.

Odkazy:

Denní pracovní doba: standardně max. 8 hodin denně

Týdenní pracovní doba: běžně 40 hodin týdně (plný úvazek)

U zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou (např. zdravotnictví, doprava): může být 37,5 nebo 38,75 hodiny týdně

Roční pracovní doba: zákon nestanovuje přesnou hodnotu, ale 40 hodin týdně × cca 52 týdnů ročně

Počet pracovních dnů v týdnu: 5 dní, pondělí až pátek

Přestávky a odpočinek

Přestávka na jídlo a oddech: min. 30 minut, pokud směna přesahuje 6 hodin (u mladistvých nad 4,5 h) Nepřetržitý denní odpočinek: min. 11 hodin mezi dvěma směnami (výjimky u zdravotníků, hasičů apod.)

Nejvyšší přípustná pracovní doba a zvláštní režimy

• Maximální pracovní doba denně: včetně přesčasů nesmí překročit 12 hodin
• Práce v sobotu a neděli: je možná, ale vyžaduje odůvodnění (např. nepřetržitý provoz, služby)
• Práce v noci: mezi 22:00 a 6:00
• Směnný provoz: povolen, často kombinován s noční prací a víkendy, pravidla stanovuje zaměstnavatel

Přesčasy

Maximálně 8 hodin týdně a 150 hodin ročně nařízeného přesčasu

• Možné je dohodnout i více přesčasů, ale vždy musí být v souladu s pravidly bezpečnosti práce.

Odměna za přesčas je 25 % příplatek k běžné mzděnebo náhradní volno (dle dohody se zaměstnancem)

Práce ve svátek, v noci, o víkendu nebo ve ztíženém prostředí přináší další příplatky

Standardní délka dovolené:

Zaměstnanci mají nárok na 4 týdny (20 pracovních dnů) dovolené za každý celý kalendářní rok, pokud pracují na plný úvazek. Pro zaměstnance, kteří mají neúplný pracovní úvazek, se délka dovolené poměrně upravuje.

Vznik nároku na dovolenou:

Nárok na celou dovolenou vzniká po odpracování 60 dnů (dohodnuté pracovní doby), přičemž po odpracovaných 60 dnech má zaměstnanec nárok na 1/12roční dovolené za každý měsíc, který byl v pracovním poměru. Pokud zaměstnanec odpracuje část roku, dostane poměrnou část dovolené.

Státní svátky v ČR

1. leden – Nový rok

Velký pátek – pohyblivý svátek (v závislosti na datu Velikonoc)

Velikonoční pondělí – pohyblivý svátek

1. květen – Svátek práce

8. květen – Den vítězství

5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje

6. červenec – Den upálení Mistra Jana Husa

28. září – Den české státnosti

28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu

17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii

24. prosinec – Štědrý den

25. prosinec – První svátek vánoční

26. prosinec – Druhý svátek vánoční

Pokud státní svátek připadne na sobotu nebo neděli, není to pro zaměstnavatele povinností kompenzovat pracovní volno.

Mateřská dovolená – V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů. V případě, že má matka odpracováno aspoň 270 dní v posledních dvou letech, náleží jí tzv. peněžitá pomoc v mateřství, která se vyplácí nejméně 6 týdnů před porodem (nejdříve 8 týdnů před porodem) do půl roku věku dítěte.

Rodičovská dovolená – na žádost se poskytuje matce či otci po skončení mateřské dovolené nebo při převzetí dítěte do péče maximálně do 4 let věku dítěte. Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout tuto dovolenou, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne 3 let.

Otcovská dovolená (otcovská poporodní péče) - náleží otci, pokud je uveden v rodném listě, nebo pojištěnci (muž či žena), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Rodiče nemusí být sezdaní. Jedná se o 14 dnů v souvislosti s péči o novorozené dítě. Otcovská náleží, jen nastal-li nástup na otcovskou v období šesti týdnů ode dne narození dítěte nebo jeho převzetí do péče. Den nástupu si určí každý sám podle potřeby.

Volno na vzdělávání a studijní volno: Zaměstnanci mohou mít nárok na volno pro účast na školeních, konferencích nebo jiných formách vzdělávání, pokud to vyplývá z pracovních povinností.

Odkazy:

Pracovní poměr v České republice může být ukončen několika způsoby. Zde jsou hlavní způsoby a jejich charakteristiky:

Výpověď ze strany zaměstnavatele:

Zaměstnavatel může dát výpověď pouze z konkrétních důvodů, např. z organizačních důvodů, zrušení pracovního místa nebo neschopnosti zaměstnance vykonávat práci. Výpověď musí být vždy písemná.

Výpovědní lhůta: Zaměstnavatel je povinen dodržet výpovědní lhůtu, která činí obvykle 2 měsíce. Po tuto dobu musí zaměstnanec nadále pracovat, pokud se nedohodne jinak.

V některých případech má zaměstnanec nárok na odstupné, zejména pokud výpověď podá zaměstnavatel z organizačních důvodů.

Výpověď ze strany zaměstnance

Zaměstnanec může dát výpověď bez uvedení důvodu.

Výpovědní lhůta: Výpovědní lhůta činí 2 měsíce a začíná běžet prvním dnem následujícího měsíce po podání výpovědi. Výpověď musí být písemná a doručena zaměstnavateli.

Okamžité zrušení pracovního poměru:

Ze strany zaměstnavatele: Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud zaměstnanec porušil pracovní povinnosti (např. závažné porušení pracovní kázně, krádež apod.).

Ze strany zaměstnance: Zaměstnanec může zrušit pracovní poměr, pokud jsou závažně porušována jeho práva, např. nevyplácení mzdy, nebezpečné pracovní podmínky.

Okamžité zrušení pracovní poměru je možné bez výpovědní lhůty.

Ukončení pracovního poměru ve zkušební době

Zkušební doba: Obvykle trvá maximálně 3 měsíce a může být dohodnuta v pracovní smlouvě. V této době může zaměstnavatel i zaměstnanec ukončit pracovní poměr bez udání důvodu.

Výpovědní lhůta: Pokud dojde k ukončení pracovního poměru ve zkušební době, výpovědní lhůta není vyžadována. Výpověď se podává písemně. 

Ukončení pracovního poměru uplynutím doby určité

Smlouva na dobu určitou: Pracovní poměr na dobu určitou končí automaticky po uplynutí dohodnuté doby, bez nutnosti výpovědi. 

Odkazy:

V České republice je členství v odborových svazech dobrovolné a není běžnou součástí každého pracovního poměru. Vstup do odborové organizace je zpravidla možný podpisem přihlášky (z členství je možné kdykoli vystoupit). Odborové organizace vznikají z iniciativy zaměstnanců, nejčastěji v rámci jednotlivých podniků, nebo sdružují zaměstnance z více firem v daném oboru nebo regionu. Odborové svazy jsou v České republice organizovány především podle odvětví (např. školství, zdravotnictví, doprava), nikoli podle konkrétních zaměstnavatelů.

Cílem odborových svazů je zejména kolektivní vyjednávání se zaměstnavatelem, se kterým se sjednávají pracovní a mzdové podmínky zaměstnanců. Zaměstnavatel má povinnost odbory informovat například o vývoji mezd a platů, o ekonomické situaci firmy, o změnách v organizaci práce, systému hodnocení a odměňování zaměstnanců, nebo o bezpečnosti práce. V praxi mohou odbory hájit zájmy zaměstnanců i v individuálních pracovněprávních sporech. Míra odborové organizovanosti v České republice je relativně nízká – odhaduje se na přibližně 12–14 % zaměstnanců, přičemž větší zastoupení mají odbory v tradičních veřejných sektorech.

Pokud na pracovišti nepůsobí odborová organizace, mohou být zaměstnanci zastoupeni radou zaměstnanců nebo zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP). Tito zástupci mají poradní roli a jejich vznik je rovněž upraven zákonem. Jejich úkolem je zajištění komunikace mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, zejména v otázkách pracovních podmínek, BOZP a dalších organizačních změn.

Odkazy:

V České republice jsou spory mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o nároky z pracovního poměru projednávány a rozhodovány soudy. Pokud zaměstnanec cítí, že zaměstnavatel porušuje pracovní právo, může se obrátit na oblastní inspektorát práce, který je příslušný místu podnikání zaměstnavatele. Inspektoráty práce mají pravomoc pokutovat nezákonné chování zaměstnavatelů a mohou také nařídit nápravu v souladu s platnými pracovněprávními předpisy.

Stávky v České republice jsou obvykle organizovány odbory jako nástroj pro vyjednávání se zaměstnavateli. Hlavním důvodem stávky bývá neshoda o pracovních podmínkách nebo mzdách, nebo snaha o zajištění určitého ústupku od zaměstnavatele. Stávky bývají převážně výstražné, tedy krátkodobé a mají za cíl upozornit zaměstnavatele na požadavky zaměstnanců.

Účastníci stávky nemají nárok na mzdu ani na její náhradu za dobu trvání stávky. Pokud by stávka byla prohlášena za nezákonnou soudem, může účastníkům stávky hrozit ztráta pracovního poměru nebo jiná sankce. Stávka je tedy posuzována jako omluvená nepřítomnost v práci, dokud nebude právně vyřešeno její legální postavení.

V České republice bývá zvykem řešit pracovní spory mimosoudní cestou prostřednictvím odborů, ale také prostřednictvím mediace a vyjednávání. Dlouhodobě existuje tradice kolektivního vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli, které se zaměřuje na sjednání kolektivních smluv, jež pokrývají nejen mzdy, ale i pracovní podmínky a sociální benefity. Sporům mezi zaměstnanci a zaměstnavateli se často předchází dohodami a vzájemným kompromisem, čímž se minimalizuje potřeba otevřených stávkových akcí.

Úřad práce

Úřad práce má kontrolní pravomoci v oblasti pracovního poměru a zaměstnanosti, včetně monitorování dodržování zákona o zaměstnanosti a ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů. V oblasti pracovního trhu zajišťuje různé programy pro zaměstnávání a podporu nezaměstnaných osob.

Politický systém

Česká republika je parlamentní republikou, kde je prezident hlavou státu a vláda vykonává výkonnou moc. Prezident je volen přímou volbou na období 5 let. Prezident má právo jmenovat a odvolávat premiéra a ministry, jmenovat soudce Ústavního soudu, a může také vrátit parlamentem přijatý zákon nebo udělit amnestii. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, rozhoduje kolektivně ve sboru ministrů. Parlament je dvoukomorový: Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, volených na 4 roky, a Senát má 81 senátorů, jejichž mandát trvá 6 let. Volební systém je poměrný, což znamená, že počet křesel ve sněmovně odpovídá procentuálnímu podílu hlasů jednotlivých stran. Oficiální měnou je česká koruna.

Správní systém

Správa státu je rozdělena na centrální, regionální a lokální úroveň. Centrální úroveň zahrnuje státní instituce, regionální úroveň tvoří 14 krajů, a na lokální úrovni jsou obce. Legislativa v ČR je přijímána prostřednictvím Parlamentu. Návrhy právních předpisů mohou být předkládány vládou, poslanci, či senátory a musí projít schvalovacím procesem ve Sněmovně a Senátu. Po přijetí zákona ho podepisuje prezident a stává se platným. Ústava ČR a Listina základních práv a svobod jsou základními dokumenty, které určují povahu státu a jeho správní systém.

Právní systém

Soudy v ČR jsou nezávislé a mají více stupňů: od okresních a krajských soudů po Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Policie zajišťuje veřejnou bezpečnost, podporují ji obecní policie, která se stará o místní záležitosti veřejného pořádku. Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení a dohlíží na vyšetřování. Veřejný ochránce práv (ombudsman) chrání práva občanů vůči státním institucím. Občané a firmy mají právo na právní zastoupení a mohou si najmout advokáta, který je zastupuje v právních sporech. Právní poradenství je poskytováno také v rámci některých neziskových organizací.

Úřady práce

Úřad práce v České republice působí na národní, regionální i místní úrovni. Na národní úrovni se nachází Ministerstvo práce a sociálních věcí, které koordinuje a řídí činnost úřadů práce. Na regionální úrovni jsou krajské úřady práce, které zajišťují služby v jednotlivých krajích, a na místní úrovni obecní úřady spolupracují s krajskými úřady při poskytování konkrétní pomoci občanům, jako je zprostředkování zaměstnání nebo vyplácení dávek.

Odkazy:

V České republice podléhá daňové povinnosti každý, kdo má zde příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání). Daň z příjmu fyzických osob činí 15 % z hrubé mzdy do výše cca 1,58 milionu Kč ročně, z částky nad tento limit se odvádí 23 %. Zaměstnanec zároveň odvádí 7,1 % na sociální zabezpečení a 4,5 % na zdravotní pojištění. Zaměstnavatel za zaměstnance hradí dalších 24,8 % na sociální pojištění a 9 % na zdravotní pojištění. Daň je placena formou měsíční zálohy. Na konci roku může zaměstnanec požádat zaměstnavatele o roční zúčtování, nebo podat vlastní daňové přiznání. V případě odchodu do jiné země EU/EHP lze zažádat o vrácení přeplatku na dani.

Zaměstnanci si mohou uplatnit různé slevy – například základní slevu na poplatníka (30 840 Kč ročně), slevu na manžela/manželku bez vlastních příjmů, na děti, invaliditu či studium.

V oblasti nepřímého zdanění je klíčovou daní daň z přidané hodnoty (DPH). Základní sazba činí 21 %. Snížená sazba 12 % se vztahuje například na potraviny, ubytovací a stravovací služby, zdravotnické pomůcky nebo vodné a stočné. Určité služby – například školství, zdravotní péče nebo prodej knih, jsou od DPH osvobozeny.

V roce 2025 činí průměrná hrubá mzda v České republice přibližně 46 557 Kč měsíčně, přičemž minimální mzda je stanovena na 20 800 Kč. Čistý příjem zaměstnance závisí na výši mzdy a zákonných srážkách, výýsledná čistá mzda závisí také na uplatnění daňových slev. Orientačně lze uvést, že například IT specialista s hrubou mzdou 55 000 Kč si měsíčně odnáší domů přibližně 41 800 Kč. Inženýr s hrubým příjmem 50 000 Kč má čistou mzdu okolo 38 400 Kč. Učitel základní školy si při průměrné hrubé mzdě 36 000 Kč vydělá čistého přibližně 28 300 Kč, zdravotní sestra s 35 000 Kč hrubého pak asi 27 500 Kč a řidič nákladního vozidla s příjmem 32 000 Kč kolem 25 600 Kč. 

Například mezi nejlépe placené pozice často patří:

1. Ředitel firmy – průměrná hrubá mzda 150 000–200 000 Kč
2. Advokát – průměrná hrubá mzda 100 000–150 000 Kč
3. Lékař specialista – průměrná hrubá mzda 80 000–120 000 Kč
4. Manažer IT – průměrná hrubá mzda 90 000–130 000 Kč
5. Finanční analytik – průměrná hrubá mzda 80 000–110 000 Kč
6. Bankéř – průměrná hrubá mzda 80 000–110 000 Kč
7. Specialista na kybernetickou bezpečnost – průměrná hrubá mzda 80 000–120 000 Kč
8. Lékař – průměrná hrubá mzda 70 000–90 000 Kč
9. IT konzultant – průměrná hrubá mzda 80 000–120 000 Kč
10. Projektový manažer – průměrná hrubá mzda 70 000–100 000 Kč

Silniční daň

V roce 2022 došlo k důležité změně v systému silniční daně v České republice, která se týkala zejména osobních a lehkých užitkových vozidel do 12 tun. Tato vozidla již nejsou povinna platit silniční daň. Tato změna byla součástí širšího kroku směrem k zjednodušení a úpravě daňového systému. Nyní tuto daň platí pouze provozovatelé těžkých nákladních vozidel, která váží více než 12 tun. Pro tyto vozidla platí specifické sazby, které závisí na hmotnosti a počtu náprav.

V souvislosti s touto změnou se také přešlo na jednotný roční platební model pro silniční daň. To znamená, že silniční daň se již neplatí průběžně během roku, ale vypořádává se jednorázově na konci zdaňovacího období. Případné daňové přiznání musí podnikatelé podat a daň uhradit do 31. ledna následujícího roku. Například za rok 2024 musí podnikatelé uhradit silniční daň do 31. ledna 2025.

Daň z nemovitých věcí

Tato daň se platí ročně a její výše závisí na druhu nemovitosti, její velikosti, poloze a dalších faktorech. Daň platí vlastník nemovitosti. Daň se platí k 1. lednu daného roku a má pravidelný charakter, což znamená, že je třeba ji uhradit každý rok.

Spotřební daně

Tyto daně jsou vybírány na určité druhy zboží, jako jsou pohonné hmoty, alkohol, tabákové výrobky a některé další produkty. Spotřební daně mají za cíl zdanit produkty, které jsou považovány za zboží, které způsobuje negativní dopady na zdraví nebo životní prostředí. Například u pohonných hmot je spotřební daň zahrnuta v ceně paliva, což znamená, že každý, kdo tankuje, tuto daň platí. Na každý typ produktu je uvalená daň v jiné výši, která se počítá v různých měrných jednotkách.

Ekologické poplatky

V některých případech se vztahují na konkrétní činnosti nebo produkty, které mají negativní vliv na životní prostředí. Může se jednat o poplatky za odpady, emisní znečištění nebo používání ekologicky nešetrných materiálů. Ve všech těchto případech je třeba, aby občané byli dobře informováni o svých daňových povinnostech, protože nesplnění povinnosti může vést k pokutám a úrokům z prodlení. Pro podnikatele a osoby s nemovitostmi je důležité si pamatovat termíny pro platby a daňová přiznání, aby se vyhnuli jakýmkoli komplikacím.

Typické měsíční výdaje za nejběžnější zboží a služby

Dominantní část příjmů (zhruba čtvrtinu) utratí Češi za potraviny, nealkoholické a alkoholické nápoje a tabák. Další významnou položku tvoří výdaje na bydlení, které jsou s EU srovnatelné a tvoří přibližně 25 % výdajů. Kolem 20 % příjmů utratí Češi na kulturu a volný čas. Nezanedbatelné jsou také výdaje na dopravu a telekomunikace (14 %).

Ceny za nejběžnější zboží a služby v České republice (aktuální k prvnímu čtvrtletí roku 2025):

• Chléb: 35–70 Kč
• Mléko (1 l): 25–40 Kč
• Vejce (10 ks): 60–90 Kč
• Brambory (1 kg): 25–40 Kč
• Rajčata (1 kg): 44–70 Kč
• Voda minerální balená (1,5 l): 25 Kč
• Kuřecí maso (1 kg): 100–130 Kč
• Pizza Margherita (restaurace): 180–225 Kč
• Steak (restaurace): 300–400 Kč
• Elektřina pro běžnou domácnost: 3 000–3 500 Kč/měsíc
• Benzín (Natural 95): 36–39 Kč/l
• Internet (60 Mbps a více): 350–650 Kč/měsíc
• Bankovní účet: 100 Kč (zpoplatněný, pokud není veden zdarma)
• 1 EUR ≈ 22–26 Kč

Ceny v České republice jsou v porovnání s jinými evropskými zeměmi relativně příznivé, zejména pokud jde o základní potraviny a služby. Například ceny chleba, mléka a dalších potravin jsou nižší než v západní Evropě, což činí Českou republiku ekonomicky dostupnou pro mnoho obyvatel.

V České republice je trh s bydlením značně diferencován podle lokality, velikosti, kategorie nemovitosti a její vybavenosti. Nejvyšší ceny bydlení bývají ve velkých městech, zejména v centru hlavního města, kde je nízká nezaměstnanost. Celkově je bytová situace v zemi složitá, a nalezení levného nájemního bydlení není jednoduché.

Byty mohou být ve vlastnictví obcí, avšak tento typ bydlení postupně klesá, což snižuje možnosti jejich získání. Dalším způsobem je družstevní vlastnictví, kdy družstvo vlastní budovu, a byty jsou pronajímány jeho členům. Časté jsou i pronájmy družstevních bytů, kdy člen družstva přenechává byt do podnájmu. Nejvíce se však vyskytují byty a domy v osobním vlastnictví, jejichž pronájmy se řídí občanským zákoníkem.

Nájemní smlouvy bývají zpravidla uzavírány na dobu určitou, přičemž se doporučuje před podpisem smlouvy konzultovat podmínky s právníkem. Při koupi nemovitosti je obvyklé uzavření písemné kupní smlouvy a vlastnictví nemovitosti vzniká až zápisem do katastru nemovitostí, který spravuje katastrální úřad. V tomto případě je rovněž vhodné se poradit s právníkem.

Při hledání nemovitosti je běžné využití služeb realitních kanceláří. Tyto kanceláře obvykle účtují provizi ve výši 3-7 % z prodejní ceny nemovitosti a za zprostředkování nájmu činí provize přibližně jedno měsíční nájemné.

Odkazy:

V České republice existují státní i nestátní zdravotnická zařízení, která mají většinou uzavřenou smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Pojištěným pacientům je poskytována zdravotní péče za symbolické poplatky. Pokud pacient onemocní, obrací se nejprve na lékaře primární péče (praktického lékaře, stomatologa, gynekologa). Je důležité, aby měl tento lékař uzavřenou smlouvu s pojišťovnou, u které je pacient pojištěn. V případě potřeby se pacient může obrátit i na specialistu, a to bez doporučení od lékaře primární péče.

Pro situace, kdy je potřeba lékařská pomoc mimo ordinační hodiny, existují pohotovostní služby. V případě náhlého onemocnění nebo úrazu, kdy se pacient nemůže dostavit k lékaři, je k dispozici záchranná služba, na kterou lze zavolat na čísle 155.

V České republice je zaveden regulační poplatek ve výši 90 Kč za ošetření na lékařské pohotovosti (v pracovní dny večer, v noci a o víkendech), a to s cílem regulovat a omezit zneužívání zdravotních služeb. Zdravotní péče je poskytována na základě povinného veřejného zdravotního pojištění, které je dostupné pro osoby s trvalým pobytem v ČR nebo pro zaměstnance, jejichž zaměstnavatel má sídlo v ČR. Pojištěnci si mohou vybrat zdravotní pojišťovnu. Ti, kteří nesplňují podmínky pro účast na veřejném pojištění, mohou uzavřít smluvní zdravotní pojištění u některé z vybraných pojišťoven, např. VZP ČR, Axa Assistance, Maxima pojišťovna atd.

Pokud se pohybujete mezi státy EU, platí, že byste měli být pojištěni pouze v jednom státě. Tento stát je zpravidla ten, ve kterém pracujete. Pokud pracujete ve dvou nebo více státech a v jednom z těchto států zároveň bydlíte, budete pojištěni ve státě bydliště. Pokud jste vyslaný pracovník do ČR jiným členským státem, zůstáváte pojištěni v této zemi. V takových případech je vždy nutné prokázat se formulářem vystaveným pojišťovnou ve vaší zemi, konkrétně formulářem E111 (nebo jeho nástupcem S1), který vám umožní přístup k lékařské péči v ČR. Tento formulář by měl být vystaven před vycestováním do ČR a může být vyžadován při návštěvě lékaře, v nemocnici nebo u místního nositele zdravotního pojištění. Platí to i pro členy rodiny. Každý, kdo je účastníkem veřejného nebo smluvního zdravotního pojištění, má povinnost pravidelně platit pojistné, což vzniká dnem, kdy pojištění začne platit.

Odkazy:

Vzdělávací systém v ČR spravuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Systém zahrnuje předškolní, základní, střední a vyšší odborné a vysoké školy, včetně možností dalšího vzdělávání. Vzdělávání je poskytováno ve veřejných, soukromých a církevních školách. Veřejné školy převažují a studium v českém jazyce je zde zpravidla bezplatné.

Předškolní vzdělávání je určeno dětem od 3 do 6 let. Poslední rok před nástupem do základní školy je povinný. Mateřské školy mohou být státní i soukromé.

Základní vzdělávání je povinné a trvá devět let. Základní škola se dělí na první a druhý stupeň (1.–5. a 6.–9. ročník). Děti mohou být přijaty i na víceletá gymnázia. Žáci se hodnotí známkami od 1 do 5. Děti se speciálními potřebami mohou být integrovány do běžných tříd nebo navštěvovat speciální školy.

Střední vzdělávání nabízí gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště. Gymnázia připravují na studium na vysoké škole a končí maturitou. Střední odborné školy poskytují odborné vzdělání zakončené maturitou. Učiliště připravují na řemeslné profese a studium je zakončeno výučním listem. Existují i konzervatoře zaměřené na umělecké a pedagogické obory.

Vyšší odborné školy nabízejí dvou – až tříleté programy zaměřené na praktickou přípravu. Studium je zakončeno absolutoriem.

Vysoké školy se dělí na veřejné, soukromé a státní. Nabízejí bakalářské, magisterské a doktorské programy. Univerzity se kromě výuky věnují i vědecké a výzkumné činnosti. Studium v češtině je na veřejných a státních školách bezplatné.

Další vzdělávání dospělých zajišťují školy, úřady práce (v rámci rekvalifikací), zaměstnavatelé a další vzdělávací instituce.

Odkazy:

Kulturní a společenský život v České republice je bohatý, s tradicemi, které sahají hluboko do historie. Kromě historických osobností, jako je Karel IV. či Tomáš Garrigue Masaryk, má Česká republika silně zakořeněnou kulturu a hodnoty, které dnes vyjadřují moderní Češi.

Volný čas ve zdejší společnosti je rozmanitý, a to jak pro mladší, tak pro starší generace. Mladí lidé se často věnují sportům (fotbal, hokej, cyklistika), zábavě, cestování a studiu cizích jazyků. Pro nově příchozí může být zajímavé zúčastnit se místních sportovních akcí, například návštěvy hokejového zápasu, což je v ČR velmi oblíbené. Pro starší generaci jsou oblíbené aktivity jako sledování televize, rodinné chvíle, zahrádkaření či rekreace na chatách a chalupách.

V ČR je silná tradice návštěv historických památek, které nabízejí široké možnosti pro turisty, ale i pro místní. Kromě hradů a zámků jsou oblíbené i národní parky a přírodní oblasti. Lidé si rádi vychutnávají wellness a lázeňské pobyty, protože Česká republika je známá svými léčivými prameny.

Češi jsou rovněž velkými milovníky piva, což je neoddělitelnou součástí jejich kulturní identity. Mnoho místních hospod a pivovarů nabízí různé druhy piva a je běžné, že se lidé scházejí v restauracích nebo pivních zahrádkách, kde si užívají přátelskou atmosféru.

Tento pestrý mix aktivit může být pro nově příchozí nejen inspirací, ale i příležitostí k lepšímu poznání České republiky a její kultury.

Odkazy:

Narození
Každé narozené dítě v České republice dostává rodný list, který vydává matriční úřad (obecní, městské a pověřené úřady). Dítě je automaticky pojištěno u zdravotní pojišťovny, u které je pojištěna jeho matka. Rodiče mají možnost pojišťovnu dítěte změnit. Pokud alespoň jeden z rodičů má české občanství, dítě se stává občanem ČR. 

Sňatek
Sňatek mohou uzavřít osoby, které dosáhly 18 let. Mladší osoby mohou sňatek uzavřít pouze s povolením soudu. Sňatek může být občanský nebo církevní. Pokud jde o církevní sňatek, je nutné doložit osvědčení o splnění zákonných požadavků. Registrované partnerství je umožněno pro osoby stejného pohlaví, pokud alespoň jeden partner má české občanství. 

Úmrtí
V případě úmrtí je doporučeno zanechat závěť pro úpravu majetkových záležitostí. Bez závěti rozhoduje o majetku soud podle občanského zákoníku. Nejbližší rodina zesnulého může získat finanční příspěvek na pohřeb. Dále mohou vdovy/vdovci a děti zesnulého čerpat dávky z sociálního pojištění (vdovský/vdovecký důchod a sirotčí důchod).