Životní a pracovní podmínky: Česko

EURES

Portál EURES nabízí nejen vyhledávání pracovních míst převzatých z databází Úřadu práce ČR, ale také možnost založení účtu “můj EURES”. Dále je možné navštívit český portál EURES na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, kde můžete pod odkazem „Hledáte zaměstnání v zemích EURES?“ pomocí filtru vyhledávat volná pracovní místa nabízená zahraničními zaměstnavateli z jednotlivých zemí EU/EHP a Švýcarska. Rovněž můžete navštívit některého z poradců EURES, kteří sídlí na pobočkách Úřadu práce ČR.

Úřad práce ČR

Úřad práce ČR Vám nabízí několik variant, jak vylepšit svoji pozici při hledání nového zaměstnání. Základní možností je procházet (možno v asistenci zprostředkovatele) databázi volných pracovních míst. Vedle toho Úřad práce ČR nabízí například poradenství při volbě povolání nebo možnosti rekvalifikace.

Agentury práce

Při hledání práce přes agenturu je potřeba si ověřit, zda je agentura držitelem licence pro zprostředkování zaměstnání. Seznam všech agentur práce s licencí naleznete na portále MPSV. Většina agentur má svoje internetové stránky, kde naleznete o agentuře více informací. Agentury práce nejsou oprávněny vybírat poplatky za zprostředkování práce. 

Sdělovací prostředky a internet

Bohatým zdrojem volných pracovních míst jsou internetové portály. Nejen, že zde můžete vyhledávat nabídky přímo od zaměstnavatelů či agentur, ale často můžete i vložit svůj životopis do databáze, kterou pak procházejí zaměstnavatelé při hledání pracovníků. Ve většině celorepublikově vydávaných novin se nachází část, která je věnována nabídce volných pracovních míst. Dalším možný nástrojem pro vyhledávání volných pracovních pozic jsou sociální sítě.

Přímý kontakt

V některých situacích je výhodnější kontaktovat zaměstnavatele přímo. Zvláště ve venkovských oblastech, kde se jedná o sezónní práce nebo o brigádu. Samozřejmě je možné oslovit napřímo i jiné zaměstnavatele, a to buď přes jejich internetové stránky, či přes oddělení lidských zdrojů. Převážná většina zaměstnavatelů vyžaduje znalost českého jazyka.

Odkazy:

Nejčastějším způsobem žádosti o pracovní místo je předložení (zaslání) motivačního dopisu a životopisu. Ne všude je tento způsob nejvhodnějším. Pokud hledáte manuální práci, bude výhodnější kontaktovat zaměstnavatele osobní návštěvou.

Většina zaměstnavatelů vyžaduje aktivní znalost českého jazyka, proto by i Vaše žádost tomuto faktu měla být přizpůsobena. Případně se předem informujte o preferovaných jazykových znalostech.

Motivační dopis

Text dopisu by měl být krátký a výstižný. Obsahově by měl být dopis zaměřen na oblast, ve které se o místo ucházíte. Měl/a byste naznačit, proč se o dané místo ucházíte a co můžete zaměstnavateli nabídnout. U větších firem nahrazuje motivační dopis již připravený dotazník, který je zaměřený na témata zajímající zaměstnavatele.

Curriculum Vitae (CV)

Životopis je povětšinou vyžadován ve strukturované podobě. Měl by obsahovat následující položky:

Osobní data – jméno a příjmení, adresu (stačí město), telefonní kontakt, email, můžete a nemusíte uvést datum narození a státní příslušnost.

Vzdělání – informace o dosaženém vzdělání (od střední školy do současnosti).

Pracovní zkušenosti – nejdůležitější část, měla by obsahovat název pracovní pozice, krátký popis činnosti, časové rozmezí (absolventi mohou uvést sezónní práce či krátkodobé pracovní zkušenosti), kontakt na referující osobu.

Další kvalifikace – jazyková znalost, počítačová gramotnost, řidičský průkaz a další certifikáty či absolvovaná školení.

Reference – jména a kontakty na předchozí zaměstnavatele, kteří mohou potvrdit získané zkušenosti či poskytnout další informace o Vaší osobě.

Výběrové řízení

Pokud je uchazeč pozván k výběrovému řízení či pohovoru, měl by si s sebou vzít životopis a kopie všech získaných certifikátů či osvědčení, tzv. portfolio. Výběrová řízení bývají v Čechách spíše formálního rázu, a proto je důležité se vhodně obléci. V některých případech může být doplňkem pohovoru i psychologický test.

Odkazy:

Definice

V České republice neexistuje formální definice stáže ani vnitrostátní právní rámec pro stáže.

Stáže mohou být organizovány v soukromých firmách v různých oborech, jako je administrativa, strojařství, stavebnictví, služby atd. Potenciální stážisté se mohou ucházet o stáž pouze v oboru, který odpovídá jejich studiu.

Přehled

Stáže probíhají ve schválených firmách, které mohou mladým lidem poskytnout potřebné zázemí, aby mohli získat praxi. Délka stáží se pohybuje od jednoho do čtyř měsíců, respektive od 50 do 300 hodin. Mladí lidé jsou u firem, které jim poskytují praktickou přípravu v příslušném oboru, zaměstnaní a jsou pod dohledem schválených mentorů. Na konci stáže obdrží certifikát potvrzující výsledky, jichž ve svém oboru dosáhli.

Způsobilost

O stáž se mohou ucházet i státní příslušníci jiných zemí EHP, pokud mají trvalé bydliště v České republice.

Provádění

Stáže jsou založené na smlouvě o výkonu stáže, která stanoví minimální standardy pro vzdělávací obsah. Zatím neexistují zvláštní právní předpisy upravující stáže, ale připravují se.

Životní a pracovní podmínky

/

Kde pracovní příležitosti nalézt

Uchazeči mohou hledat informace na internetových stránkách https://www.mladiinfo.cz/odkazy/tipy-staze/ nebo přes internetové vyhledávače. 

Financování a podpora

/

Kde pracovní příležitosti inzerovat

V současné době neexistuje jednotná platforma pro inzerování nabídek stáží. Zaměstnavatelé mohou inzerovat nabídky stáží na svých webových stránkách v oddílu ”Kariéra” nebo na českých pracovních serverech.

Financování a podpora

/

Právní rámec

V České republice neexistuje formální program učňovství v souladu s duálním systémem, tj. není zde žádný program, jehož součástí je smlouva mezi učněm a zaměstnavatelem, ani sdílená odpovědnost mezi zaměstnavatelem a školou v souvislosti s odbornou přípravou (jak je tomu například v Německu nebo Rakousku). Za vzdělávání a odbornou přípravu odpovídají výlučně školy a osnovy zahrnují velký podíl teorie v porovnání s praktickým vyučováním. Praktické odborné vzdělávání na pracovišti a odborná praxe jsou však povinnou součástí osnov počátečního odborného vzdělávání a přípravy.

Žáci zahajují odborné vzdělávání po ukončení základní školy, tedy zpravidla v 15 letech (po ukončení povinné devítileté školní docházky).

Podle školského zákona se vzdělání poskytované středními školami skládá ze dvou částí – teoretické a praktické. Praktické vzdělání se poskytuje buď ve školách (např. praktika v laboratořích, školní dílny nebo fiktivní firmy atd.), nebo ve skutečném pracovním prostředí (např. praktické vyučování v podnicích).

Některé prvky duálního systému, zejména rozsah praktického vyučování a jeho kvalita z organizačního, personálního a finančního hlediska, jsou předloženy k provedení do stávajícího systému.

Podniky, které praktické vzdělání poskytují, uzavírají se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání.  Na základě této smlouvy mohou uvedené podniky používat daňové pobídky. Novela zákona o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.) vstoupila v platnost dne 1. ledna 2014.

Novela umožňuje zaměstnavatelům, kteří se účinně zapojují do spolupráce se školami na základě smluv o poskytování praktického vyučování a odborné praxe, provádět odpočet způsobilých výdajů, pokud je nehradí stát nebo zřizovatel školy. Byly provedeny tyto změny:

• maximální odpočitatelná částka u podnikových stipendií byla zvýšena z 2 000 Kč na 5 000 Kč měsíčně pro studenty středních škol a z 5 000 Kč na 10 000 Kč pro studenty institucí vyššího odborného vzdělávání,
• byla zavedena odpočitatelná částka 200 Kč za hodinu praktického vyučování nebo odborné praxe poskytnuté žákovi/studentovi na pracovišti poplatníka,
• byl umožněn další odpočet ve výši 50 % nebo 110 % vstupní ceny majetku, který je pořízen a alespoň zčásti využíván pro účely odborného vzdělávání v závislosti na rozsahu užívání pro vzdělávací účely.

Popis programů

Rozsah praktického vyučování poskytovaného buď na pracovišti, nebo v instituci odborného vzdělávání a přípravy se může v jednotlivých studijních oborech lišit. U středního vzdělání s výučním listem (ISCED 353) tříleté programy zahrnují 30 % všeobecných předmětů, zatímco praktické vyučování představuje alespoň 36–46 % podle studijního oboru a požadovaných pracovních dovedností. Školy mohou podíl praktického vyučování zvýšit ve školních vzdělávacích programech na základě smlouvy se sociálními partner.           

Praktické vyučování se zpravidla poskytuje formou týdenních cyklů – týden teoretické výuky ve škole a týden praktického vyučování na pracovišti, běžná jsou však i jiná schémata. Během tříletého studia se studenti většinou seznámí s různými typy provozů.

U středního vzdělání s maturitní zkouškou – tedy u čtyřletých programů, které obvykle poskytují střední odborné školy (ISCED 354), praktické vyučování představuje 3–37 % výuky. Minimální povinný rozsah odborné praxe, který stanoví rámcový vzdělávací program, jsou čtyři týdny, v řadě studijních programů je však podíl praktického vyučování vyšší (v průměru se jedná o 6–8 týdnů v průběhu programu).  Odborná praxe se poskytuje formou několikatýdenních bloků. Zpravidla se zařazují ke konci školního roku, ale často to závisí na specifikách daného oboru (např. během letních prázdnin u programů týkajících se turistického ruchu nebo zemědělství).

Střední vzdělání s výučním listem (ISCED 353) připravuje absolventy primárně pro trh práce a v České republice se tradičně označuje jako „učňovská příprava“ (V angličtině se často překládá jako „apprenticeship“ (tedy učňovství)). Střední vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 354), které připravuje absolventy pro trh práce ale také pro studium na vyšších odborných školách, není ve vnitrostátním kontextu vnímáno jako „učňovská příprava“ (např. jeho účastníkům se neříká „učni“, ale „studenti/žáci“ atd.), nicméně do velké míry splňuje definici učňovství a společně se středním vzděláním s výučním listem tvoří relativně konzistentní a dobře zavedený hlavní proud českého středního počátečního odborného vzdělávání a přípravy, kdy oba programy poskytuje jedna instituce „pod jednou střechou“.

Praktické vyučování se zpravidla poskytuje formou týdenních cyklů – týden teoretické výuky ve škole a týden praktického vyučování na pracovišti, běžná jsou však i jiná schémata. Během tříletého studia se studenti většinou seznámí s různými typy provozů.

Způsobilost

Veřejné odborné vzdělávání a příprava se poskytuje zdarma. Pro více informací o přístupu jiných státních příslušníků EHP se obraťte na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Životní a pracovní podmínky

Školský zákon však stanoví právo žáka/studenta na odměnu za produktivní činnost, která přináší příjem subjektu, na jehož pracovišti odborná praxe probíhá. Minimální výše měsíční odměny je 30 % minimální mzdy.

Většina krajských úřadů poskytuje stipendia nebo jiné výhody pro žáky. Cílem je přilákat uchazeče nebo motivovat studenty k tomu, aby v programu zůstali a dokončili jej. Obvyklými předpoklady pro získání stipendia jsou pravidelná školní docházka, vynikající studijní výsledky a dobré chování. Stipendijní programy se mohou v jednotlivých krajích mírně lišit. Student může většinou získat částku v celkové výši zhruba 1 000 EUR za 3 roky studia (měsíční výše závisí na konkrétním ročníku studia).

Kde pracovní příležitosti nalézt

Za nalezení a zajištění praktického vyučování nebo odborné praxe odpovídá ředitel školy. Ředitel zpravidla kontaktuje zástupce podniků v příslušných krajích za účelem navázání spolupráce a zajištění odpovědného a spolehlivého partnera pro školu.

Financování a podpora

Odbory školství krajských úřadů.

Kde pracovní příležitosti inzerovat

Domácí zaměstnavatel se může obrátit přímo na ředitele školy nebo zástupce odboru školství krajského úřadu nebo zástupců krajské hospodářské komory.

Financování a podpora

Dům zahraniční spolupráce (DZS) je příspěvková organizace zřízená a řízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. DZS mimo jiné poskytuje informace a pokyny všem, kteří se zajímají o počáteční odborné vzdělávání a přípravu v České republice. DZS rovněž zastává úlohu národní agentury programu Erasmus+ v České republice.

https://www.dzs.cz/program/erasmus

Volný pohyb zboží je jedním ze základních kamenů jednotného evropského trhu.

Odstranění vnitrostátních překážek volného pohybu zboží v rámci EU je jednou ze zásad zakotvených ve Smlouvách o EU. V rámci odklonu od tradičního protekcionistického přístupu ruší země EU stále další omezení, aby vytvořily „společný“ neboli jednotný trh. Tento závazek vytvořit evropský obchodní prostor bez hranic vedl k vytvoření většího bohatství a nových pracovních míst a celosvětově upevnil postavení EU jako světového obchodního hráče po boku Spojených států a Japonska.

Přestože se Evropa zavázala odstranit všechny překážky vnitřního obchodu, k harmonizaci všech odvětví hospodářství zatím nedošlo. Evropská unie se rozhodla na evropské úrovni regulovat ta odvětví, která by mohla představovat vyšší riziko pro evropské občany – například farmaceutické nebo stavební výrobky. Na většinu výrobků (považovaných za „méně rizikové“) se vztahuje tzv. zásada vzájemného uznávání, což znamená, že v podstatě každý výrobek legálně vyrobený nebo uvedený na trh v některém z členských států může být volně přepravován a obchodován na vnitřním trhu EU.

Omezení volného pohybu zboží

Smlouva o EU dává členským státům právo stanovit omezení volného pohybu zboží, pokud existuje konkrétní společný zájem, například ochrana životního prostředí, zdraví občanů nebo veřejného pořádku. To například znamená, že pokud vnitrostátní orgány členského státu považují dovoz výrobku za potenciální hrozbu pro veřejné zdraví, veřejnou morálku nebo veřejný pořádek, mohou u výrobku odepřít nebo omezit přístup na trh. Příkladem takových výrobků jsou geneticky modifikované potraviny nebo některé energetické nápoje.

Přestože obecně neplatí žádná omezení pro nákup zboží v jiném členském státě, pokud je určeno pro osobní potřebu, existuje řada evropských omezení pro určité kategorie výrobků, jako je alkohol a tabák.

Volný pohyb kapitálu

Další nezbytnou podmínkou fungování vnitřního trhu je volný pohyb kapitálu. Je jednou ze čtyř základních svobod zaručených právními předpisy EU a představuje základ integrace evropských finančních trhů. Evropané nyní mohou spravovat a investovat své peníze v kterémkoli členském státě EU.

Liberalizace kapitálových trhů představovala zásadní bod v procesu hospodářské a měnové integrace v rámci EU. Šlo o první krok k vytvoření naší Evropské hospodářské a měnové unie (HMU) a společné měny euro.

Výhoda

Zásada volného pohybu kapitálu nejenže zvyšuje účinnost finančních trhů v Unii, ale přináší občanům EU také řadu výhod. Fyzické osoby mohou v EU provádět řadu finančních operací bez větších omezení. Fyzické osoby si mohou bez větších omezení například:

1. snadno otevřít bankovní účet;
2. nakupovat akcie;
3. investovat nebo
4. nakupovat nemovitosti

v jiném členském státě. Evropské společnosti mohou investovat do jiných evropských podniků, vlastnit je a řídit.

Výjimky

Určité výjimky z této zásady platí jak v rámci členských států, tak ve vztahu ke třetím zemím. Týkají se především zdanění, obezřetnostního dohledu, veřejného pořádku, praní špinavých peněz a finančních sankcí schválených v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU.

Evropská komise pokračuje v práci na dokončení volného trhu finančních služeb tím, že zavádí nové strategie finanční integrace, aby občanům a podnikům ještě více usnadnila správu jejich peněz v rámci EU.

Při stěhování do České republiky je nejčastějším způsobem hledání ubytování internet – nejpoužívanější portály jsou Sreality.cz, Bezrealitky.cz, nebo Reality.iDNES.cz. Dále můžete využít realitní kanceláře (za poplatek), případně sledovat nabídky v denním tisku nebo v místních skupinách na sociálních sítích.

Dostupnost ubytování závisí na lokalitě – v Praze a Brně je poptávka velmi vysoká, takže nalezení bytu může být složitější a dražší. V menších městech a na venkově je nabídka širší a ceny nižší. Průměrná cena pronájmu bytu 1+kk v Praze je kolem 18–22 tisíc Kč/měsíc, zatímco v jiných regionech (např. Ostrava, Ústí nad Labem) může být poloviční.

Pro první ubytování většina lidí volí nájemní bydlení, které bývá flexibilní. Standardní je kauce ve výši jednoho až tří nájmů předem. Při koupi nemovitosti je potřeba počítat s vyššími náklady, právní kontrolou a déle trvajícím procesem.

Na co si dát pozor: Ověřte si vlastníka nemovitosti (např. přes katastr nemovitostí), dávejte pozor na podvodné inzeráty, nikdy neposílejte peníze předem bez smlouvy. U starších bytů si zjistěte stav instalací a výši měsíčních poplatků.

Odkazy:

V České republice lze školy vyhledat několika způsoby. Např. přes oficiální weby měst a obcí, kde bývá seznam místních mateřských, základních a středních škol. V případě mateřských a základních škol záleží na tzv. spádové oblasti – každé dítě má nárok na přijetí do školy podle místa bydliště. Střední školy se hledají podle zaměření, např. na webu Infoabsolvent.cz nebo atlasskolstvi.cz. Vysoké školy a univerzity mají vlastní webové portály s informacemi o studijních programech, podmínkách přijetí a termínech – přehled lze najít na vysokeskoly.cz. Pomoci může i přímý kontakt s městským úřadem nebo krajským úřadem školství.

Odkazy:

Uplatňování zásady volného pohybu osob, která je jedním ze základních kamenů evropské integrace, znamenalo zavedení řady praktických pravidel, která mají zajistit, aby občané mohli volně a snadno cestovat do kteréhokoli členského státu Evropské unie. Cestování autem po EU je nyní mnohem jednodušší. Evropská komise stanovila řadu společných nařízení upravujících vzájemné uznávání řidičských průkazů, platnost pojištění vozidel a možnost registrace vozidla v hostitelské zemi.

Váš řidičský průkaz v EU

EU zavedla harmonizovaný model řidičského průkazu a další minimální požadavky na jeho získání. To by mělo přispět k tomu, aby se nebezpeční řidiči nedostali na evropské silnice – ať už skládají řidičské zkoušky kdekoli.

Od 19. ledna 2013 mají všechny řidičské průkazy vydávané v zemích EU stejný vzhled. Jsou vytištěny na plastové kartě, která má velikost a tvar kreditní karty.

Byla zavedena harmonizovaná správní doba platnosti řidičského průkazu, která se u motocyklů a osobních automobilů pohybuje mezi 10 a 15 lety. Úřady tak budou moci řidičské průkazy pravidelně aktualizovat a přidávat do nich nové bezpečnostní prvky, které ztíží jejich padělání nebo pozměňování, takže řidiči bez oprávnění nebo řidiči se zákazem řízení budou mít větší problém oklamat úřady ve své zemi i jinde v EU.

Nový evropský řidičský průkaz také chrání zranitelné účastníky silničního provozu zavedením postupného přístupu u motocyklů a dalších jednostopých vozidel. Systém „postupného přístupu“ znamená, že řidiči budou potřebovat zkušenosti s méně výkonným motocyklem, než budou moci přejít na větší stroje. Samostatnou kategorii, označenou AM, budou tvořit mopedy.

O řidičský průkaz musíte požádat v zemi, kde se obvykle nebo pravidelně zdržujete. Obecně platí, že se jedná o zemi, ve které žijete alespoň 185 dní v kalendářním roce z důvodu osobních nebo pracovních vazeb.

Pokud máte osobní či pracovní vazby ve dvou nebo více zemích EU, je místem vašeho obvyklého bydliště místo, kde máte osobní vazby, pokud se tam pravidelně vracíte. Poslední podmínku nemusíte splňovat, pokud žijete v zemi EU za účelem plnění pracovního úkolu na dobu určitou.

Pokud se přestěhujete do jiné země EU kvůli vysoké škole, vaše obvyklé bydliště se nemění. O řidičský průkaz však můžete požádat v hostitelské zemi, pokud prokážete, že v ní již studujete alespoň 6 měsíců.

Registrace vozidla v hostitelské zemi

Pokud se natrvalo přestěhujete do jiné země EU a vezmete si s sebou vozidlo, měli byste ho v nové zemi zaregistrovat a platit zde daně v oblasti osobních vozidel.

Neexistují žádná společná pravidla EU pro registraci vozidel a související daně. Některé země mají pravidla pro osvobození od daně při registraci vozidla, pokud se s vozem trvale stěhujete z jedné země do druhé.

Chcete-li využít osvobození od daně, musíte si ověřit lhůty a podmínky platné v zemi, do které se chcete přestěhovat.

Přesná pravidla a lhůty si ověřte u vnitrostátních orgánů: https://europa.eu/youreurope/citizens/vehicles/registration/registration-abroad/index_cs.htm.

Pojištění vozidel

Občané EU si mohou vozidlo pojistit v kterékoli zemi EU, pokud má vybraná pojišťovna licenci hostitelského vnitrostátního orgánu k vydávání příslušných pojistných smluv. Společnost se sídlem v jiném členském státě je oprávněna prodat pojistku povinného ručení pouze za splnění určitých podmínek. Pojištění platí v celé Unii bez ohledu na to, kde došlo k nehodě.

Daňový systém

Daň z přidané hodnoty (DPH) z motorových vozidel se obvykle platí v zemi, kde byl vůz zakoupen, ačkoli za určitých podmínek se DPH platí v cílové zemi.

Více informací o pravidlech, která platí v případě, že je vozidlo pořízeno v jednom členském státě EU a je určeno k registraci v jiném členském státě EU, naleznete na tomto odkazu https://europa.eu/youreurope/citizens/vehicles/registration/taxes-abroad/index_cs.htm.

Pro občany EU je registrace při pobytu delším než 30 dnů dobrovolná a mohou si požádat o vystavení potvrzení o přechodném pobytu po době delší než tři měsíce. 

Po příjezdu do ČR se občané zemí mimo EU musí do 3 pracovních dnů registrovat na cizinecké policii (pokud to neudělá ubytovatel). Pro žádost o dlouhodobý pobyt jsou potřeba: platný cestovní doklad, fotografie, doklad o účelu pobytu (např. práce, studium), doklad o zajištění ubytování a financí.

Cizinci mimo EU, kteří plánují pobyt v České republice delší než 90 dnů, musí žádat o dlouhodobý pobyt nebo vízum k pobytu nad 90 dnů. Žádosti se podávají buď na zastupitelském úřadě ČR v zahraničí, nebo – v některých případech – přímo na území ČR na pobočkách Ministerstva vnitra – Odbor azylové a migrační politiky (OAMP).

Před přestěhováním do České republiky je důležité připravit se administrativně, finančně i prakticky. Zde je několik základních bodů, na co všechno musíte myslet. 

1. Připravte potřebné dokumenty

Cestovní pas nebo občanský průkaz, rodný list, doklady o vzdělání, řidičský průkaz, pracovní smlouvy apod.

Důležité dokumenty mít ideálně přeložené do češtiny a ověřené.

2. Uzavřete zdravotní pojištění

Občané EU by měli mít Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). Samozřejmě je vhodné se ještě komerčně připojistit, než začnete v ČR pracovat a spadat pod systém České republiky. 

Cizinci mimo EU musí mít komerční zdravotní pojištění (např. PVZP, AXA).

Více info: www. kancelarzp.cz

3. Založte si bankovní účet v ČR

Možné i před příjezdem u některých bank (např. Air Bank, ČSOB, Moneta).

Po příjezdu budete potřebovat dva doklady pas a jeden vedlejší průkaz totožnosti, např. řidičský průkaz nebo průkaz o potvrzení o pobytu.

4. Zjistěte si podmínky pro práci nebo studium

Pracovní povolení: občané EU ho nepotřebují, občané mimo EU ano.

Studium: ověřte si uznání diplomu (tzv. nostrifikace), více na www.narodnikvalifikace.cz

5. Základy češtiny

Doporučuje se znát základní fráze.

Kurzy zdarma i placené: www.cestina-pro-cizince.cz/

6.Zajistěte si mobilní tarif a internet

Největší operátoři: T-Mobile, O2, Vodafone.

Lze pořídit předplacenou SIM kartu ihned po příjezdu.

Pro trvalejší pobyt se vyplatí paušální tarif.

7. Zkontrolujte očkování a zdravotní záznamy

Není vyžadováno speciální očkování, ale doporučuje se mít aktuální očkovací průkaz.

U dětí je potřeba doložit očkování při zápisu do školky/školy.

8.Připravte si hotovost a zjistěte kurz měny

Měna: česká koruna (CZK), 1 EUR se pohybuje okolo 25 Kč.

Ne všechny obchody přijímají platební karty, obzvlášť mimo větší města.

9. Zjistěte možnosti veřejné dopravy

Ve větších městech velmi kvalitní systém MHD (tramvaje, autobusy, metro).

10. Zjistěte si pravidla pro řidiče

Cizinci mohou řídit s mezinárodním nebo uznávaným národním řidičským průkazem.

Po delším pobytu je nutná výměna za český řidičský průkaz.

Odkazy:

Kvalita práce a zaměstnání – zásadní otázka s vysokým hospodářským a humanitárním dopadem

Dobré pracovní podmínky jsou důležité pro dobré životní podmínky evropských pracovníků. Tyto podmínky

• přispívají k fyzickému a psychickému zdraví Evropanů a
• přispívají k hospodářské výkonnosti EU.

Z humanitárního hlediska má kvalita pracovního prostředí velký vliv na celkovou pracovní a životní spokojenost evropských pracovníků.

Z hospodářského hlediska jsou kvalitní pracovní podmínky hnací silou hospodářského růstu a základem konkurenceschopnosti Evropské unie. Vysoká úroveň pracovní spokojenosti je důležitým faktorem pro dosažení vysoké produktivity hospodářství EU.

Pro Evropskou unii je proto zásadní podporovat vytváření a zachovávání udržitelného a příjemného pracovního prostředí, které podporuje zdraví a pohodu evropských zaměstnanců a vytváří správnou rovnováhu mezi pracovní a mimopracovní dobou.

Zlepšení pracovních podmínek v Evropě: důležitý cíl Evropské unie

Zajištění příznivých pracovních podmínek pro evropské občany je pro EU prioritou. Evropská unie proto spolupracuje s vnitrostátními vládami na zajištění příjemného a bezpečného pracovního prostředí. Podpora členským státům je poskytována prostřednictvím:

• výměny zkušeností mezi různými zeměmi a společných akcí,
• stanovení minimálních požadavků na pracovní podmínky a bezpečnost a ochranu zdraví při práci, které se budou uplatňovat v celé Evropské unii.

Kritéria kvality práce a zaměstnání

Pro dosažení udržitelných pracovních podmínek je důležité stanovit hlavní charakteristiky příznivého pracovního prostředí, a tím i kritéria kvality pracovních podmínek.

Jak její název napovídá, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) v Dublinu je agenturou EU, která poskytuje informace, poradenství a odborné znalosti o životních a pracovních podmínkách. Tato agentura stanovila několik kritérií kvality pracovních míst a zaměstnání, mezi něž patří:

• zdraví a pohoda na pracovišti – jde o zásadní kritérium, protože dobré pracovní podmínky předpokládají prevenci zdravotních problémů na pracovišti, snižují vystavení rizikům a zlepšují organizaci práce,
• sladění pracovního a mimopracovního života – občané by měli mít možnost najít rovnováhu mezi časem stráveným v práci a volným časem,
• rozvoj dovedností – kvalitní práce je taková, která poskytuje možnosti vzdělávání, zdokonalování a kariérní příležitosti.

Práce nadace Eurofound přispívá k plánování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek v Evropě.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Evropská komise v členských státech EU podniká širokou škálu činností na podporu zdravého pracovního prostředí. Mimo jiné vypracovala strategii Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2021–2027. Tato strategie byla vytvořena za pomoci vnitrostátních orgánů, sociálních partnerů a nevládních organizací. Zabývá se měnícími se potřebami v oblasti ochrany pracovníků, které přináší digitální a ekologická transformace, nové formy práce a pandemie COVID-19. Současně se tento rámec bude i nadále zabývat tradičními riziky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jako jsou rizika pracovních úrazů nebo vystavení nebezpečným chemickým látkám.

Cílem politiky společenství v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je dlouhodobé zlepšování životních podmínek pracovníků v EU. Zohledňuje fyzický, morální a sociální rozměr pracovních podmínek, jakož i nové výzvy, které přineslo rozšíření Evropské unie o země střední a východní Evropy. Ke zlepšení situace pracovníků v těchto zemích významně přispělo zavedení norem EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zlepšení pracovních podmínek stanovením minimálních požadavků společných pro všechny země EU

Zlepšení životních a pracovních podmínek v členských státech EU do značné míry závisí na zavedení společných pracovních norem. Pracovní právo a předpisy EU stanovily minimální požadavky na udržitelné pracovní prostředí a nyní se uplatňují ve všech členských státech. Zlepšení těchto norem posílilo práva pracovníků a je jedním z hlavních úspěchů sociální politiky EU.

Význam transparentnosti a vzájemného uznávání diplomů jako zásadního doplňku volného pohybu pracovníků

Možnost uznání kvalifikace a pracovních kompetencí může při rozhodování o nástupu do zaměstnání v jiné zemi EU hrát zásadní roli. Je proto nutné vytvořit evropský systém, který zaručí vzájemné uznávání odborných kompetencí v různých členských státech. Pouze takový systém zajistí, že se neuznávání odborných kvalifikací nestane překážkou volného pohybu pracovníků v rámci EU.

Hlavní zásady uznávání odborných kvalifikací v EU

Základní zásadou je, že každý občan EU by měl mít možnost svobodně vykonávat své povolání v kterémkoli členském státě. Praktickému uplatňování této zásady bohužel často brání vnitrostátní požadavky na přístup k určitým profesím v hostitelské zemi.

Za účelem překonání těchto rozdílů zavedla EU systém uznávání odborných kvalifikací. V rámci tohoto systému se rozlišuje mezi regulovanými povoláními (povoláními, pro jejichž výkon je ze zákona vyžadována určitá kvalifikace) a povoláními, která nejsou v hostitelském členském státě právně regulována.

Kroky k transparentnosti kvalifikací v Evropě

Evropská unie podnikla důležité kroky k dosažení transparentnosti kvalifikací v Evropě:

• Zvýšená spolupráce v oblasti odborného vzdělávání a přípravy se záměrem spojit všechny nástroje pro transparentnost osvědčení a diplomů do jediného, uživatelsky přívětivého nástroje. Patří sem například životopis Europass nebo školení Europass.
• Rozvoj konkrétních opatření v oblasti uznávání a kvality odborného vzdělávání a přípravy.

Překonání rozdílů v systémech vzdělávání a odborné přípravy po celé EU

Mezi systémy vzdělávání a odborné přípravy v členských státech EU stále existují značné rozdíly. Poslední rozšíření EU o země s různými vzdělávacími tradicemi tuto různorodost ještě zvýšilo. Z toho vyplývá potřeba stanovit společná pravidla, která zaručí uznávání kompetencí.

K překonání této různorodosti vnitrostátních kvalifikačních standardů, vzdělávacích metod a vzdělávacích struktur navrhla Evropská komise řadu nástrojů, jejichž cílem je zajistit lepší transparentnost a uznávání kvalifikací pro akademické i profesní účely.

1. Evropský rámec kvalifikací

Evropský rámec kvalifikací je klíčovou prioritou Evropské komise v procesu uznávání odborných kompetencí. Hlavním cílem rámce je vytvořit vazby mezi různými vnitrostátními systémy kvalifikací a zaručit hladký přenos a uznávání diplomů.

2. Síť národních informačních středisek pro akademické uznávání (síť NARIC)

Síť národních informačních středisek pro akademické uznávání byla založena v roce 1984 z podnětu Evropské komise. Střediska sítě NARIC poskytují poradenství ohledně akademického uznávání studijních pobytů v zahraničí. Tato střediska, která se nacházejí ve všech členských státech EU i v zemích Evropského hospodářského prostoru, hrají zásadní roli v procesu uznávání kvalifikací v EU.

3. Evropský kreditní systém pro vysokoškolské vzdělávání (ECTS)

Cílem Evropského kreditního systému pro vysokoškolské vzdělávání je usnadnit uznávání doby studia v zahraničí. Systém byl zaveden v roce 1989 a funguje tak, že popisuje vzdělávací program a přiřazuje jeho složkám kredity. Je klíčovým doplňkem vysoce uznávaného programu mobility studentů Erasmus.

4. Europass

Europass je nástrojem pro zajištění transparentnosti odborných dovedností. Skládá se z pěti standardizovaných dokumentů:

• životopisu,
• funkce pro sestavování průvodních dopisů,
• dodatku k osvědčení,
• dodatku k diplomu a
• dokumentu „Europass mobilita“.

Díky systému Europass jsou dovednosti a kvalifikace v různých částech Evropy jasně a snadno srozumitelné. Ve všech zemích Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru byla zřízena národní centra Europassu, která jsou hlavními kontaktními místy pro zájemce o informace o systému Europass.

Druhy pracovního poměru v České republice

Minimální věk pro výkon pracovní činnosti je v České republice obecně stanoven na 15 let, přičemž mladistvý může začít pracovat až po dokončení povinné školní docházky. V některých specifických odvětvích, jako je umělecká činnost nebo lehké sezónní práce, mohou pracovat i děti mladší 15 let, avšak pouze s povolením a za přísně regulovaných podmínek.

Nejčastějším typem pracovního vztahu v ČR je pracovní poměr na dobu neurčitou, který poskytuje zaměstnancům větší jistotu a ochranu. Přesto je běžná i práce na dobu určitou, zejména u sezónních prací, brigád či projektového zaměstnání. Práce na částečný úvazek je častá především u studentů, rodičů na mateřské či starších osob. Velmi rozšířené jsou také dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – dohoda o provedení práce (DPP) a dohoda o pracovní činnosti (DPČ), které se často využívají u brigád nebo přivýdělků.

Mezi další druhy pracovních poměrů patří:

Práce na částečný úvazek – méně hodin týdně než plný úvazek, vhodná pro osoby pečující o děti nebo studující.

Pracovní poměr na dobu určitou – často využívaný u sezónních činností nebo zástupů za nepřítomné zaměstnance.

Home office – čím dál častější především v oblasti IT a administrativy. 

OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) – podnikatelé pracující na vlastní účet, často ve službách, řemeslech či jako freelanceři.

Zahraniční pracovníci by měli věnovat pozornost omezením v počtu hodin u dohod (DPP – max. 300 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele) a také povinnostem spojeným s registrací, zdravotním pojištěním a daňovými odvody, zejména v případě práce na živnost.

Odkazy:

V České republice je podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) povinné uzavřít pracovní smlouvu písemně. Pokud by byla uzavřena pouze ústně, je sice právně platná, ale zaměstnavatel porušuje zákon a vystavuje se riziku problémů při dokazování podmínek pracovního vztahu. Zaměstnanec má právo trvat na písemné podobě.

Povinné údaje v pracovní smlouvě:

Podle § 34 zákoníku práce musí pracovní smlouva obsahovat minimálně tyto tři základní náležitosti:

1.Druh práce, kterou bude zaměstnanec vykonávat,

2.Místo výkonu práce (může být i více míst),

3.Den nástupu do práce.

Bez těchto údajů není pracovní smlouva platná. Kromě toho smlouva často obsahuje i další ujednání (např. mzdu, pracovní dobu, zkušební dobu, benefity apod.), ale ty už zákon výslovně nevyžaduje jako povinné.

Změna pracovní smlouvy:

Jakákoli změna pracovní smlouvy (např. změna druhu práce, místa výkonu nebo pracovní doby) musí být provedena písemně a se souhlasem obou stran. Zaměstnavatel nemůže jednostranně změnit podstatné náležitosti smlouvy bez dohody se zaměstnancem.

Ukončení pracovního poměru:

Zákon rozeznává několik způsobů ukončení pracovního poměru:

Dohoda o ukončení – zaměstnanec i zaměstnavatel se mohou kdykoliv dohodnout na ukončení pracovního poměru k určitému dni.

Výpověď – může podat zaměstnanec i zaměstnavatel. Zaměstnanec může bez důvodu, zaměstnavatel jen ze zákonem stanovených důvodů. Výpovědní doba je zpravidla dvouměsíční a začíná běžet od prvního dne následujícího měsíce.

Okamžité zrušení – možné jen ve výjimečných případech (např. nevyplacení mzdy, závažné porušení povinností).

Zrušení ve zkušební době – bez udání důvodu

Uplynutím doby určité – pracovní poměr automaticky končí, pokud nebyl prodloužen.

Všechny způsoby ukončení musí být písemné a druhá strana musí obdržet jedno vyhotovení.

Odkazy:

1. Osoby se zdravotním postižením (OZP)

Patří sem osoby s částečnou nebo plnou ztrátou pracovní schopnosti.

Zaměstnavatelé mají povinnost zaměstnávat OZP – minimálně 4 % ze všech zaměstnanců (pokud zaměstnávají více než 25 osob).

Pokud tuto kvótu nesplní, musí buď: odebrat výrobky nebo služby od chráněných dílen, nebo odvést poplatek státu.

Pomoc poskytují i neziskové organizace jako Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (AZZP) nebo NFOZP (Nadační fond pro podporu zaměstnávání OZP).

2.Těhotné ženy a matky

Těhotné ženy, kojící matky a matky do konce devátého měsíce po porodu nesmějí být přiděleny k práci, která by mohla ohrozit jejich zdraví, např. práce v noci, s chemikáliemi nebo v extrémních teplotách.

Mají zákonný nárok na převedení na jinou vhodnou práci, pokud stávající práce není pro ně bezpečná.

Během těhotenství a rodičovské dovolené je zakázáno této osobě dát výpověď (s výjimkou zániku zaměstnavatele nebo hrubého porušení povinností).

3. Mladiství (osoby mladší 18 let)

Mladiství nesmějí vykonávat práci přesčas ani práci v noci (od 22:00 do 6:00), výjimky platí pouze u umělecké nebo sportovní činnosti.

Nesmějí být zaměstnáni při práci, která je fyzicky nebo psychicky nepřiměřená nebo škodlivá jejich vývoji (např. těžká fyzická práce, práce s chemikáliemi).

Odkazy:

Pro občany EU je začátek podnikání v ČR snadný, díky volnému pohybu pracovníků. Hlavními kroky jsou registrace na živnostenském úřadu, registrace u finančního úřadu a pojištění, přičemž procesy a podmínky jsou podobné těm, které platí pro české občany. V případě vázaných živností mohou být potřeba doklady o odborné kvalifikaci, ale obecně není nutné žádné speciální povolení k podnikání.

Registrace živnosti:

Občan EU se musí registrovat na živnostenském úřadu v místě svého podnikání. K tomu je potřeba vyplnit formulář, doložit platný občanský průkaz nebo pas a případně doklady o odborné kvalifikaci (u vázaných živností). Živnost lze zaregistrovat online na portálu Živnostenského rejstříku nebo osobně na místním živnostenském úřadu.

Registrace u finančního úřadu:

Po registraci živnosti je nutné se registrovat u finančního úřadu kvůli dani z příjmu. Tuto registraci lze provést online na Moje daně.

Zdravotní a sociální pojištění:

Občan EU musí být registrován u zdravotní pojišťovny a platit sociální a zdravotní pojištění. To lze provést po registraci živnosti.

Sociální pojištění je nutné u České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).

Odkazy:

Minimální mzda je nejnižší možná mzda, kterou může zaměstnavatel legálně vyplatit zaměstnanci za plný pracovní úvazek. V České republice je její výše stanovena vládou a obvykle se upravuje jednou ročně. Je zakotvena v zákoníku práce a její dodržování je povinné pro všechny zaměstnavatele.

Od 1. ledna 2025 do 31. prosince 2025 činí minimální mzda pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 20 800Kč měsíčně (pro plný pracovní úvazek), nebo 124,40 Kč za hodinu. Tato částka se může lišit podle typu pracovní činnosti nebo kolektivní smlouvy.

Daně a pojistné na sociální zabezpečení v roce 2025

Povinné odvody zaměstnanců

Sociální pojištění – 6,5 % z hrubé mzdy

Zdravotní pojištění – 4,5 % z hrubé mzdy

Daň z příjmu fyzických osob – 15 % z hrubé mzdy

Pojistné zaměstnanci strhává zaměstnavatel ze mzdy.

Veškeré odvody provádí zaměstnavatel jménem zaměstnance, tzn. že zaměstnanec obdrží čistou mzdu již po odečtení těchto částek.

Výplatní páska

Vydávání výplatní pásky je povinné. Výplatní páska slouží k informování zaměstnance o složkách mzdy a odvodech. Musí obsahovat:

• Hrubou mzdu
• Srážky na daně a pojistné (sociální, zdravotní)
• Čistou mzdu
• Případné příplatky, bonusy či srážky (např. exekuce)
• Odpracované hodiny a dovolenou

Pokud zaměstnavatel výplatní pásku neposkytuje, porušuje tím zákon.

Frekvence a způsob výplaty

Výplata mzdy probíhá obvykle jednou měsíčně pozadu, tzn. za duben je mzda vyplacena v květnu.

Nejčastěji převodem na bankovní účet

Výplata v hotovosti je možná, ale méně běžná

Poštovní poukázkou se vyplácí pouze výjimečně.

Odkazy:

Denní pracovní doba: standardně max. 8 hodin denně

Týdenní pracovní doba: běžně 40 hodin týdně (plný úvazek)

U zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou (např. zdravotnictví, doprava): může být 37,5 nebo 38,75 hodiny týdně

Roční pracovní doba: zákon nestanovuje přesnou hodnotu, ale 40 hodin týdně × cca 52 týdnů ročně

Počet pracovních dnů v týdnu: 5 dní, pondělí až pátek

Přestávky a odpočinek

Přestávka na jídlo a oddech: min. 30 minut, pokud směna přesahuje 6 hodin (u mladistvých nad 4,5 h) Nepřetržitý denní odpočinek: min. 11 hodin mezi dvěma směnami (výjimky u zdravotníků, hasičů apod.)

Nejvyšší přípustná pracovní doba a zvláštní režimy

• Maximální pracovní doba denně: včetně přesčasů nesmí překročit 12 hodin
• Práce v sobotu a neděli: je možná, ale vyžaduje odůvodnění (např. nepřetržitý provoz, služby)
• Práce v noci: mezi 22:00 a 6:00
• Směnný provoz: povolen, často kombinován s noční prací a víkendy, pravidla stanovuje zaměstnavatel

Přesčasy

Maximálně 8 hodin týdně a 150 hodin ročně nařízeného přesčasu

• Možné je dohodnout i více přesčasů, ale vždy musí být v souladu s pravidly bezpečnosti práce.

Odměna za přesčas je 25 % příplatek k běžné mzděnebo náhradní volno (dle dohody se zaměstnancem)

Práce ve svátek, v noci, o víkendu nebo ve ztíženém prostředí přináší další příplatky

Standardní délka dovolené:

Zaměstnanci mají nárok na 4 týdny (20 pracovních dnů) dovolené za každý celý kalendářní rok, pokud pracují na plný úvazek. Pro zaměstnance, kteří mají neúplný pracovní úvazek, se délka dovolené poměrně upravuje.

Vznik nároku na dovolenou:

Nárok na celou dovolenou vzniká po odpracování 60 dnů (dohodnuté pracovní doby), přičemž po odpracovaných 60 dnech má zaměstnanec nárok na 1/12roční dovolené za každý měsíc, který byl v pracovním poměru. Pokud zaměstnanec odpracuje část roku, dostane poměrnou část dovolené.

Státní svátky v ČR

1. leden – Nový rok

Velký pátek – pohyblivý svátek (v závislosti na datu Velikonoc)

Velikonoční pondělí – pohyblivý svátek

1. květen – Svátek práce

8. květen – Den vítězství

5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje

6. červenec – Den upálení Mistra Jana Husa

28. září – Den české státnosti

28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu

17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii

24. prosinec – Štědrý den

25. prosinec – První svátek vánoční

26. prosinec – Druhý svátek vánoční

Pokud státní svátek připadne na sobotu nebo neděli, není to pro zaměstnavatele povinností kompenzovat pracovní volno.

Mateřská dovolená – V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů. V případě, že má matka odpracováno aspoň 270 dní v posledních dvou letech, náleží jí tzv. peněžitá pomoc v mateřství, která se vyplácí nejméně 6 týdnů před porodem (nejdříve 8 týdnů před porodem) do půl roku věku dítěte.

Rodičovská dovolená – na žádost se poskytuje matce či otci po skončení mateřské dovolené nebo při převzetí dítěte do péče maximálně do 4 let věku dítěte. Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout tuto dovolenou, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne 3 let.

Otcovská dovolená (otcovská poporodní péče) - náleží otci, pokud je uveden v rodném listě, nebo pojištěnci (muž či žena), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Rodiče nemusí být sezdaní. Jedná se o 14 dnů v souvislosti s péči o novorozené dítě. Otcovská náleží, jen nastal-li nástup na otcovskou v období šesti týdnů ode dne narození dítěte nebo jeho převzetí do péče. Den nástupu si určí každý sám podle potřeby.

Volno na vzdělávání a studijní volno: Zaměstnanci mohou mít nárok na volno pro účast na školeních, konferencích nebo jiných formách vzdělávání, pokud to vyplývá z pracovních povinností.

Odkazy:

Pracovní poměr v České republice může být ukončen několika způsoby. Zde jsou hlavní způsoby a jejich charakteristiky:

Výpověď ze strany zaměstnavatele:

Zaměstnavatel může dát výpověď pouze z konkrétních důvodů, např. z organizačních důvodů, zrušení pracovního místa nebo neschopnosti zaměstnance vykonávat práci. Výpověď musí být vždy písemná.

Výpovědní lhůta: Zaměstnavatel je povinen dodržet výpovědní lhůtu, která činí obvykle 2 měsíce. Po tuto dobu musí zaměstnanec nadále pracovat, pokud se nedohodne jinak.

V některých případech má zaměstnanec nárok na odstupné, zejména pokud výpověď podá zaměstnavatel z organizačních důvodů.

Výpověď ze strany zaměstnance

Zaměstnanec může dát výpověď bez uvedení důvodu.

Výpovědní lhůta: Výpovědní lhůta činí 2 měsíce a začíná běžet prvním dnem následujícího měsíce po podání výpovědi. Výpověď musí být písemná a doručena zaměstnavateli.

Okamžité zrušení pracovního poměru:

Ze strany zaměstnavatele: Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud zaměstnanec porušil pracovní povinnosti (např. závažné porušení pracovní kázně, krádež apod.).

Ze strany zaměstnance: Zaměstnanec může zrušit pracovní poměr, pokud jsou závažně porušována jeho práva, např. nevyplácení mzdy, nebezpečné pracovní podmínky.

Okamžité zrušení pracovní poměru je možné bez výpovědní lhůty.

Ukončení pracovního poměru ve zkušební době

Zkušební doba: Obvykle trvá maximálně 3 měsíce a může být dohodnuta v pracovní smlouvě. V této době může zaměstnavatel i zaměstnanec ukončit pracovní poměr bez udání důvodu.

Výpovědní lhůta: Pokud dojde k ukončení pracovního poměru ve zkušební době, výpovědní lhůta není vyžadována. Výpověď se podává písemně. 

Ukončení pracovního poměru uplynutím doby určité

Smlouva na dobu určitou: Pracovní poměr na dobu určitou končí automaticky po uplynutí dohodnuté doby, bez nutnosti výpovědi. 

Odkazy:

V České republice je členství v odborových svazech dobrovolné a není běžnou součástí každého pracovního poměru. Vstup do odborové organizace je zpravidla možný podpisem přihlášky (z členství je možné kdykoli vystoupit). Odborové organizace vznikají z iniciativy zaměstnanců, nejčastěji v rámci jednotlivých podniků, nebo sdružují zaměstnance z více firem v daném oboru nebo regionu. Odborové svazy jsou v České republice organizovány především podle odvětví (např. školství, zdravotnictví, doprava), nikoli podle konkrétních zaměstnavatelů.

Cílem odborových svazů je zejména kolektivní vyjednávání se zaměstnavatelem, se kterým se sjednávají pracovní a mzdové podmínky zaměstnanců. Zaměstnavatel má povinnost odbory informovat například o vývoji mezd a platů, o ekonomické situaci firmy, o změnách v organizaci práce, systému hodnocení a odměňování zaměstnanců, nebo o bezpečnosti práce. V praxi mohou odbory hájit zájmy zaměstnanců i v individuálních pracovněprávních sporech. Míra odborové organizovanosti v České republice je relativně nízká – odhaduje se na přibližně 12–14 % zaměstnanců, přičemž větší zastoupení mají odbory v tradičních veřejných sektorech.

Pokud na pracovišti nepůsobí odborová organizace, mohou být zaměstnanci zastoupeni radou zaměstnanců nebo zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP). Tito zástupci mají poradní roli a jejich vznik je rovněž upraven zákonem. Jejich úkolem je zajištění komunikace mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, zejména v otázkách pracovních podmínek, BOZP a dalších organizačních změn.

Odkazy:

V České republice jsou spory mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o nároky z pracovního poměru projednávány a rozhodovány soudy. Pokud zaměstnanec cítí, že zaměstnavatel porušuje pracovní právo, může se obrátit na oblastní inspektorát práce, který je příslušný místu podnikání zaměstnavatele. Inspektoráty práce mají pravomoc pokutovat nezákonné chování zaměstnavatelů a mohou také nařídit nápravu v souladu s platnými pracovněprávními předpisy.

Stávky v České republice jsou obvykle organizovány odbory jako nástroj pro vyjednávání se zaměstnavateli. Hlavním důvodem stávky bývá neshoda o pracovních podmínkách nebo mzdách, nebo snaha o zajištění určitého ústupku od zaměstnavatele. Stávky bývají převážně výstražné, tedy krátkodobé a mají za cíl upozornit zaměstnavatele na požadavky zaměstnanců.

Účastníci stávky nemají nárok na mzdu ani na její náhradu za dobu trvání stávky. Pokud by stávka byla prohlášena za nezákonnou soudem, může účastníkům stávky hrozit ztráta pracovního poměru nebo jiná sankce. Stávka je tedy posuzována jako omluvená nepřítomnost v práci, dokud nebude právně vyřešeno její legální postavení.

V České republice bývá zvykem řešit pracovní spory mimosoudní cestou prostřednictvím odborů, ale také prostřednictvím mediace a vyjednávání. Dlouhodobě existuje tradice kolektivního vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli, které se zaměřuje na sjednání kolektivních smluv, jež pokrývají nejen mzdy, ale i pracovní podmínky a sociální benefity. Sporům mezi zaměstnanci a zaměstnavateli se často předchází dohodami a vzájemným kompromisem, čímž se minimalizuje potřeba otevřených stávkových akcí.

Úřad práce

Úřad práce má kontrolní pravomoci v oblasti pracovního poměru a zaměstnanosti, včetně monitorování dodržování zákona o zaměstnanosti a ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů. V oblasti pracovního trhu zajišťuje různé programy pro zaměstnávání a podporu nezaměstnaných osob.

Pojem odborné vzdělávání a příprava se vztahuje na praktické činnosti a kurzy související s určitým povoláním nebo profesí, jejichž cílem je připravit účastníky na jejich budoucí povolání. Odborná příprava je základním prostředkem k dosažení profesního uznání a zvýšení šancí na získání zaměstnání. Je proto nezbytné, aby systémy odborné přípravy v Evropě odpovídaly potřebám občanů a trhu práce, a usnadnily tak přístup k zaměstnání.

Odborné vzdělávání a příprava jsou důležitou součástí politiky EU již od samého vzniku Evropského společenství. Jsou také klíčovým prvkem takzvané Lisabonské strategie EU, jejímž cílem je přeměnit Evropu v nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější společnost na světě založenou na znalostech. V roce 2002 Evropská rada potvrdila tuto zásadní roli a stanovila další ambiciózní cíl – do roku 2010 zajistit evropskému vzdělávání a odborné přípravě celosvětové renomé, a to podporou řady iniciativ světové úrovně, zejména posílením spolupráce v oblasti odborné přípravy.

Dne 24. listopadu 2020 přijala Rada Evropské unie doporučení o odborném vzdělávání a přípravě pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost.

Doporučení definuje klíčové zásady pro zajištění toho, aby odborné vzdělávání a příprava byly pružné, aby se rychle přizpůsobovaly potřebám trhu práce a poskytovaly kvalitní vzdělávací příležitosti mladým lidem i dospělým.

Klade velký důraz na větší flexibilitu odborného vzdělávání a přípravy, posílení možností učení se prací, učňovskou přípravu a lepší zajišťování kvality.

Doporučení rovněž nahrazuje doporučení EQAVET – evropský referenční rámec pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – a obsahuje aktualizovaný rámec EQAVET s ukazateli kvality a deskriptory. Zrušuje předchozí doporučení ECVET.

Na podporu těchto reforem Komise podporuje centra excelence odborného vzdělávání, která sdružují místní partnery za účelem rozvoje „ekosystémů dovedností“. Ekosystémy dovedností přispějí k regionálnímu, hospodářskému a sociálnímu rozvoji, inovacím a strategiím pro inteligentní specializaci.

Erasmus+

Erasmus+ je program EU na podporu vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu v Evropě.

Jeho rozpočet se odhaduje na 26,2 miliardy EUR. To je téměř dvojnásobek finančních prostředků ve srovnání s předchozím programem (2014–2020).

Program na období 2021–2027 klade velký důraz na sociální začleňování, ekologickou a digitální transformaci a podporu účasti mladých lidí na demokratickém životě.

Podporuje priority a činnosti stanovené v Evropském prostoru vzdělávání, akčním plánu digitálního vzdělávání a Evropské agendě dovedností. Program také

• podporuje evropský pilíř sociálních práv,
• zavádí strategii EU pro mládež na období 2019–2027,
• rozvíjí evropský rozměr sportu.

Kdo se může zapojit? Více informací naleznete zde.

Vzdělávání dospělých a celoživotní učení v Evropě

Celoživotní učení je proces, který zahrnuje všechny formy vzdělávání – formální, informální i neformální – a trvá od předškolního období až do odchodu do důchodu. Má lidem umožnit rozvíjet a udržovat si klíčové kompetence po celý život a také umožnit občanům volně se pohybovat mezi zaměstnáními, regiony a zeměmi. Celoživotní učení je rovněž klíčovým prvkem již zmíněné Lisabonské strategie, neboť je zásadní pro vlastní rozvoj a zvyšování konkurenceschopnosti a zaměstnatelnosti. EU přijala několik nástrojů na podporu vzdělávání dospělých v Evropě.

Evropský prostor celoživotního učení

Aby se celoživotní učení stalo v Evropě skutečností, stanovila si Evropská komise za cíl vytvořit Evropský prostor celoživotního učení. V této souvislosti se Komise zaměřuje na zjišťování potřeb účastníků vzdělávání i trhu práce, aby bylo vzdělávání přístupnější a následně se vytvořila partnerství mezi veřejnou správou, poskytovateli vzdělávacích služeb a občanskou společností.

Tato iniciativa EU vychází z cíle poskytnout základní dovednosti – posílením poradenských a informačních služeb na evropské úrovni a uznáním všech forem učení, včetně formálního vzdělávání a informální i neformální odborné přípravy.

Organizace EU podporující odborné vzdělávání v Evropě

S cílem usnadnit spolupráci a výměnu v oblasti odborné přípravy zřídila EU specializované orgány působící v oblasti ODBORNÉ PŘÍPRAVY.

Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP / Centre Européen pour le Développement de la Formation Professionnelle) bylo založeno v roce 1975 jako specializovaná agentura EU na podporu a rozvoj odborného vzdělávání a přípravy v Evropě. Sídlí v řecké Soluni, provádí výzkum a analýzu v oblasti odborné přípravy a předává své odborné poznatky různým evropským partnerům, jako jsou příbuzné výzkumné instituce, univerzity nebo vzdělávací zařízení.

Evropská nadace odborného vzdělávání byla založena v roce 1995 a úzce spolupracuje se střediskem CEDEFOP. Jejím posláním je podporovat partnerské země (mimo EU) při modernizaci a rozvoji jejich systémů odborné přípravy.